Včera jsem se vrátila z týdenního výletu do Francie. Teď píšu, abych nezapomněla, aby se nezapomnělo, abych se podělila o batoh zážitků.

Den první - neděle 29.4.2007

Z autobusového nádraží v Holešově jsme vyrazili ve dvě hodiny odpoledne autobusem, na němž bylo napsáno Kroměříž. Páni řidiči nám oznámili, že náš autobus se jmenuje německy Man podle tureckého stylu a my nemáme používat ani popelníky (turecké), ani záchod (německý).

Den druhý - pondělí 30.4.2007

Můj první kontakt s cílovou zemí proběhl v šest hodin ráno na benzínové pumpě, vzdálené asi dvacet pět kilometrů od Paříže, kde jsme se, rozespalí a nevyspaní, vysypali z autobusu, abychom si vyčistili naše chrupy. Na tamních toaletách (poněvadž ve Francii se záchod neříká) se z reproduktoru linul Dvořák se svou humoreskou – jak milé přivítání v dalekých končinách.

Na úvod několik (dva) dopravních postřehů o Francii i Paříži samotné:

  • Ve Francii milují kruhové objezdy, na tradiční křižovatky nenarazíte, pokud nezabloudíte do jiné země.
  • V Paříži a nejen tam se přechází zásadně na červenou, takže pokud nechcete být za dojemného turistu, splyňte s řádným davem a nečekejte, jinak se Vám vysměje i babička na vozíčku.
  • Vystoupili jsme před Pantheonem, místem posledního odpočinku významných francouzských mužů, ve vzdělané Latinské čtvrti. Zmítá se v záplavě vlajek a na okolních zdech vedou svůj plakátový souboj Sarkózy s Royalovou. V taxíku, který právě zastavil na semaforech, si snědý řidič pročítá dnešní noviny.

    Read More →