“Proč jsme si taky nenamalovaly blesk? Už jsem tu potkala plno lidí s bleskem,” nadhodila nějaká osoba přede mnou směrem ke své kolegyni za mnou, odhrnula si ofinu a názorně poklepala na své nevinné, docela nezjizveně vyhlížející čelo. Poklepala jsem si pokradmu na to svoje – kdo by se asi tak mohl chtít znát zrovna k Harrymu, nejblbější postavě celé heptalogie. Všechny tři jsme stály v nekonečné řadě, která se plazila jako ošklivec Nagini od záchodů kolem umyvadel až na chodbu. Svorně jsme zadržovaly vzrušení a moč. Byla tu půlnoční premiéra posledního Potteráka!

Druhý had, který se ale nechtěl ani tak vyprázdnit, jako spíš nažrat, se táhl k pultu s kinoblafy, kde se ovšem tentokrát prodávaly pod pultem taky kapesníčky pro chvilky dojetí, jichž, jak se tušilo, bude ve filmu dost pro každého, bez ohledu na to, které straně kdo fandí.

Vlezli jsme dovnitř. Navzdory tomu, že asi neznám většího kritika potterfilmů (který ale zároveň má rád potterknihy), zazdálo se citlivému Máchomužíkovi, že atmosféra v sále je, vzhledem k výlučnosti okamžiku, přeci jen trochu unylá a poněkud málo jiskří, a pokusil se ji proto vybudit několika vášnivými pokřiky. Hned potom radši zhasli, zhlédli jsme upoutávky na tři obskurní hollywoodské velkofilmy, někdo si příšerně usral a mohlo se začít. Read More →

KVIFF končí a principál Bartoška reaguje v ČT na kritiku týkající se nedostupnosti lístků:

…Ale zase je to taková napěchovaná atmosféra, která tomu festivalu dělá dobře.

A mně by asi udělalo hodně dobře, kdybych mu za tenhle pšouk mohla do zadku místo špuntu napěchovat třaskavého skvorejše. Jen tak, aby se zkusilo, co to udělá. :mrgreen:

To ovšem trošku předbíhám. Nejdřív totiž čelo kouzelného prázdninového vláčku, který se mnou definitivně vyrazil vstříc novým dobrodružstvím pod laskavou záštitou SŽDC, naleptala urputně kulturně se tvářící myšlenka (rafinovaně poukazující na právě odžité bezkulturní studijní období), že bych se už jednou taky mohla dostavit na ten haute couture filmový festival s trampy intelektuály místo atrakcí, co zrovna probíhá v ruských lázních, a nasát z plátna nějaká ta mocná sociální a existenciální dramata (jako třeba nemírně diskutovaný film Modrý pták), aby se ze mě konečně stal taky lepší člověk.

I když jsem se o to posléze teda trochu snažila, z celého festivalu jsem viděla celkem asi patnáct minut záběrů hodně nahustěných negerských teenagerů z půlnoční nízkorozpočtové hororové komedie, což s mým charakterem nijak drasticky nezacloumalo a jsem utěšeně svá stejně jako předtím. ;-) Read More →

Natáhla jsem si sval, když jsem padala z postele.
Pak jsme se sjeli draky.
Dostala jsem mimozemšťana a zajdu s vagínou.
Mamutí deštník stál nad parkem.
Sauronovi do oka nasypte pepř!
Kytice a elektrodžinové.
Prošli se po hvězdách a viděli Pegasa – koně s kuřecími křídly.

Mé uplynulé dny poznamenala mimořádně intenzivní mezidruhová interakce.

Hlavními činiteli byli muž, děsně vtipný Dejv (levák a fíkovník) a já. Zbytek obstaral nadšený komparz ze Sokolovska. Tato oblast v zemi nikoho zcela bezuzdně vztyčuje nečekané obzory, které kartografové do mapy dosud nezanesli. Ze všech tamních koutů se ozývá tlumený, leč přesto křik dorůstajících dravých šelem. Je to zdivočelý kraj, který bují na tlejících kostech svých uhelných, romských a chemických baronů a vysaje každého, kdo neběží dost rychle.

Jak se ale mohlo přihodit, že jsme se po celý víkend motali v chuchvalcích tohoto zádumčivého kouzla, jímž Sokolov vystýlá svůj katastr? Zpětně mě napadá, že jsme byli měkcí a měli jsme ztvrdnout.

sok

Slíbila jsem muži, že nevyužiji jeho naivity a coby východoevropský uprchlík neuteču za hranice. Co musel slíbit Dejv, nevím a nejsem si jistá, zda vědět chci. V tomto delikátním ohledu velice ctím drsná chlapecká tajemství. Muž usoudil, že jsme oba způsobilí činit řádnou ostudu, a tak nás přibral k výstupu na rodnou hroudu v Podkrušnohoří, která v ten čas krmila a opíjela filmové labužníky z celého světa na každoročně konaném filmovém festivalu.

Následuje stručná bitevní rekonstrukce. Read More →