Nám se stalo něco překrásného…nám se stalo něco divného…znělo mi neodbytně v hlavě, zatímco jsem se během cesty z přízemí do prvního patra přenášela z romantické doby kamenné, v níž si pralidé strkali jogurty za okna, kde jim jogurt čas od času i zmrzl, do smělé technické současnosti.

Po roce a půl, co tady lozím po stěnách, a po třech letech a půl, co se tu Slovenka mlátí do hlavy kostmi z vykradené pitevny, přibyla k nám poprvé do pokoje lednice. Na dno této informace dohlédnou pouze ti, kdož jsou informováni o místní komunitní politice přidělování lednic, proto situaci krátce vysvětlím, aby i ostatní získali patřičný ponor.

Read More →

Ospale, neboť mě vzbudili, jsem zírala na čtyři muže, kterak zachmuřeně mudrují nad původní dekorativní klenbou v mém pokoji a tváří se přitom jako svatí bojovníci s protivenstvím. “A jak vám by se tady líbily ty lišty, slečno?” Zamyslela jsem se a rozvážně polkla piškot. “No bylo by to fakt hnusný.”

Kolej zahájila výměnu světla.

“A teď vám povím něco, o čem jste dosud určitě neslyšeli a co zaručeně nepochopíte, protože to nedává smysl!” radostně vzkřikl totální lingvista a stěží potlačil vzrušené zajíknutí. Běželi jsme dopolední jazykový maraton a tento rozvášněný guru na špici přitom stříhal hvězdice. Lingvistika mě poutá stále víc a víc, uvědomila jsem si s uzarděním. Prozatím mi k ní ale schází bohatá manželka.

Hodina vyvrcholila zrozením štíra, který povstal z papíru s diktátem.

Read More →

Pohledem, kterým hrdý šlechtic obhlíží své četné polnosti, jsem přejela po nepovlečené posteli, kde předtím vyrostla halda velikosti i tvaru Řípu. Namísto rotundy se na vrcholu tyčil lak na nehty. Na okna se zvenčí přilepila navlhlá tma. Nicméně, odchlípnutými růžky sem občas prosákl zlomek pouličního světla a po kapkách vytekl na podlahu.

“Jsme zpátky, Umberto,” prohlásila jsem slavnostně a vyrvala plastovou krávu z půllitru, v němž se mnou přicestovala z pátého patra.

Byly jsme zpátky.