V praxi to vypadá tak, že se celý dům obrátil vzhůru nohama a pes v posledním zoufalství zalehl kuchyň, abychom ho náhodou doma nezapomněli. To by ti dva spíš zapomněli mě. Bratr si dokonce sám vyžádal seznam. Oba berou přípravu ohromně vážně, zabalili prý třicet cibulí. Pobíhají po všech možných pokojích jako splašení a při každé cestě kolem mé židle mě nezapomenou upozornit, abych se konečně začala chovat dospěle a včas si své zavazadlo zapakovala. Konečně jsem přelstila jednolitou oblohu, jež mě okupovala před cílem, a doskládala nové puzzle. A překonala tak svůj osobní časový rekord.

Bratr se důstojně těší, že něco veledůležitého zapomenu. Vznáší se tu reálná šance, že mu udělám radost. A poněvadž se na cílovém místě ocitneme trošku z ruky spárům plíživé civilizace, bude mít ještě možnost při každé příležitosti mi mou nezodpovědnost připomenout. To se asi blahem zřítí do močálu. Rozumný člověk by někdy neřekl, že je tomu tvorovi teprve jedenáct.

V rámci cestovní horečky jsem dnes z recese nakoupila letní sukni a boty, které byly okamžitě vystaveny zdrcující prohlídce a pak naprosto rozdrceny strhující kritikou. Přemýšlím, kolik knih a hlavně které knihy si mám s sebou vzít. Protože pes bude zvracet asi každých sto metrů, budu mít při přestávkách dost času něco přelouskat. Kvůli “blešáčkovi”, jak ho dnes láskyplně pojmenoval sourozenec, musím sedět vzadu, prý abych psa morálně podpořila. Konečný odjezd je plánován na osmou hodinu ranní. Návrat je snad taky plánován.