Nejpozději do konce tohoto týdne bych se měla rozhodnout, které dva semináře z palety nabídky příjmu v příštím školním roce za své. Rozhodnutá už jsem. Bude to politologicko-ekonomický seminář a seminář literární, čímž se značně zvýší počet hodin, jež mě ve škole baví. Na celém aktu mě kromě značně úzkého výběru rozrůznilo něco úplně jiného.

Totiž na naší škole se předpokládá, že si studenti vyberou jako jeden jednoletý seminář konverzaci z angličtiny (nebo prostě z jazyka, kterému se upíšou), a to sice s přihlédnutím k dosavadní dosažené katastrofické úrovni angličtiny (u těch ostatních to pravda není tolik zlé).

Svojí volbou se tedy jasně vzdaluji většině. Není to proto, že bych se v angličtině cítila tak jaksi jistě, spíš jednoduše proto, že mi je líto ubít hodinovou dotaci semináře ubíjející přípravou k maturitě. To není seminář, který by mi dal víc, než se můžu naučit sama (dejme tomu čistě teoreticky). Na druhé straně stojí mé dva vyvolené. Oba jsou (alespoň tak byly prezentovány) koncipovány jako široká nástavba přesahující rámce gymnaziální výuky ve svých oborech. Proto se má volba ubírá tímto směrem.

(A pokud mi nepopulární literární seminář neotevřou, půjdu se nejspíš klouzat. S angličtinou. Joj.)

Update: Zdá se, že kromě mě se literatury chopilo dalších dvanáct odvážlivců a seminář se mi otevře. Juch.