Dneska hlídáš přestupy ty!

Seděla jsem ve sprše, až přestala téct i studená voda. Zvenku se ozývaly prakticky až komicky děsivé skřeky jakéhosi zvířete. Koho zajímá nějaký krtek…stejně ho sežerete! Vyrozuměla jsem, že jde o příbuzného savce. Zásahl ho pravděpodobně nějaký zvlášť tupý konec noční reality.

Až skončí, dotáhnu ho do postele
vždyť celé noci nespí

Zdálo se mi, že mám místo rukou obří koblihy, a křičela jsem, že jsem čerstvá. Velký marmeládový masakr s ovocnou příchutí. Do místa, kde se předtím rozkládalo okno, někdo vyvěsil škraloup z ranního mléka. Smetla jsem z peřiny kusy odpadlé omítky, vyšumělou minerálkou trochu nesmyslně zalila pochmurně vyhlížející kytku a zmizela z pokoje o chvilku dřív, než se začaly definitivně hroutit zdi.

Spočívala naproti mně ve vlaku ve fialovém tričku. Při okružní cestě po kupé jsem zachytila její pohled tak bystře jako vysokorozpočtový čarodějnický učeň okřídlenou Zlatonku, až mi z toho luplo v levém očním koutku. Vzhledem k tomu, jak kouzelně jsem se uchechtla, hádám, že aspoň na moment uvažovala, jestli píšu zrovna o ní. Zde je vykurzívněn prostor pro úšklebek, který bude v následující větě vytlačen jejím pozadím zastupujícím místně neomezenou skupinu čili masu. Ohromně sebestřední, tihle lidé.

Obraz za oknem jsem se tentokrát ani nepokoušela prolnout se sny, abych náhodou nenarazila do případné struny větru a nedopadla jako nár. um. Hora, když v ruském vlaku vynalézal nové vnímání země a času. Leda bych po myšleném středu kompozice hodila nějakým iluzivním šutrákem z opuky.

V odrazu výkladní skříně, za kterou se mezi plakáty s nakynutým pečivem leskly vyretušované podobizny polonahých Peťulek a Haňulinek, se seskupoval opilecky zmnožený pocit, že zde jsou si všechny brady rovny. Na bulváru jsem během jedné cesty potkala tři pedagožky. Dvě černobílé klavíristky a svou bývalou učitelku zpěvu, jež narostla do vpravdě operních rozměrů.

Prasklinami mezi tóninami se včera prohnalo mytologické stádo not, které se někdy během předehry vymotá z romantických rozvalin, poboří synkopické hradby a na opuštěném kopci zapíchne do země pomlku. Někdy půlovou a někdy celou.

do kvičící klávesnice vyťukal lidský prefixoid