Volba hlavy státu se dotýká nás všech.

Zaplaťpánbů za Švejnara, chtělo se mi zvolat, když se minulý týden nesmělými příznivci anti-Klause popuzená angličtinářka pustila do prudké obhajoby prezidentovy osoby. Kroutila přitom očima ještě náruživěji než obvykle. Vášnivá žena. A tak mi patnáct nebezpečných minut do konce hodiny přirůstala k srdci a docela přitom zapomněla, že je dnes avizovaná hedlain a máme čeknout ček repablik, respektive její předem vyselektované kapitoly.

Dokonce i v naší jindy flegmatické třídě se kvůli kandidátům strhla nevídaná, veřejná, mela. Ačkoli jsem notoricky známá svým odporem ke zbytečným vulgarismům, musela jsem protentokrát souhlasit s tím poněkud militantněji se projevujícím proklausovským křídlem. Jeho samozvaný vůdce z první lavice, jenž se často ocitá ve vnitřním konfliktu s mými etickými soudy, kterých si ale vždy nevinně žádá, byl dojat natolik, že mi nabídl čestné členství ve své ilegální organizaci MRMAŽ – Mladí rozhněvaní muži (a ženy).

Apolitický bratr šel fotit strakapoudy. A to byla výborná volba.