Ráno mě namísto budíku vzbudilo symbolické hody hody doprovody a to sice po čtyřech hodinách spánku, takže – ač pouze slovní – bolelo. Obzvláště, když mi pak na břiše přistál pes.

Velikonoce u nás už nikterak výrazně neslavíme, tradice upadá. Letos mě ale chlapci překvapili. Můj malý sourozenec vykutal velikonoční atmosféru nějakými těmi ozdobami a rodič se dokonce sám pustil do barvení vajíček. Ovšem jako vystudovaný chemik a odpůrce všeho chemického k tomu použil prý snad ibišek či co. No, barvu to mělo pěknou, sytou, hnědou. Hádám, že se tím bude chlubit až do příštích Velikonoc. Počet obarvených vajíček se rovnal čtyřem z celkových šesti vajec, jedno se totiž prý rozkřáplo a druhé spadlo (?).

Podělili se se mnou i o beránka, protože zjistili, že to zvíře obsahuje asi pět různých “éček”. Jak jsme posléze nastudovali v moudré knížce, dvě z nich byly konzervanty nejtěžšího kalibru.

Jedinou napínavou tradicí, kterou ochotně provozujeme, je hledání čokoládových zvířátek na zahradě. To sice, mám dojem, není původní zvyk, nicméně je to příjemné. I z toho ale letos sešlo, protože rodič zaspal a veškerá velikonoční čokoláda mu zmizela z pultů.

Nějaký ten žíznivý nápadník u nás zazvonil, napít se ale musel jít k sousedům.