Kontaminace, ačkoli slovo cizí, je celkem srozumitelný a jasný pojem. Známe kontaminaci půdy, vody, vzduchu, tedy znečištění vnějšího prostředí těmi škodlivými látkami. Kontaminace se používá i jako synonyma pro infekci – napadení organismu bacilem nebo bacilonosičem.

Nejen sféry biosféry mohou být zamořeny, o kontaminaci se hovoří v přeneseném smyslu i v souvislosti s myšlením, nakaženým nějakou “bakterií”. A odtud už je jen krůček ke kontaminaci řeči.

Kontaminaci jako odborný termín tedy zná i jazyková syntaxe. Jedná se o jednu z nejčastěji se vyskytujících negramatikalizovaných odchylek. Řečeno červeným perem učitelů, odchylek, které se považují za chybu.

I tady je alespoň obrazně zachována představa agresora, jenž napadá příhodné okolí. Tentokrát je ale oním agresorem člověk se svou jazykovou leností a pohodlností. Syntaktická kontaminace vznikla sloučením dvou vazeb, přičemž je správná vazba vyměněna za jinou, převzatou od slova podobného významu. Tento neduh se objevuje u významově blízkých sloves nebo příbuzných větných konstrukcí.

Jako příklad mohu uvést jisté proslulé spojení, které mě inspirovalo k sepsání této noticky. Tak těžce se mi to poslouchalo, až jsem rezignovala a začala ho používat taky. Víme, že chápeme něco (chápat + 4. pád), kdežto rozumíme něčemu (rozumět + 3. pád). Kontaminací obou vazeb vzniklo ono půvabné: “Chápeš tomu?” Ne, nechápu tomu.