Jednou z otázek rozdělujících českou společnost je otázka úplného zákazu kouření na veřejnosti. V řadách příznivců takového zákazu se nacházejí pochopitelně zpravidla nekuřáci, tedy lidé, které cigaretový kouř obtěžuje, tzv. pasivní kuřáci. Naproti tomu lidé holdující tabáku stojí v opozici vůči podobným snahám, někteří z nich je považují za omezení své osobní svobody.

Čtyřicet studentů, kteří na Gymnáziu Ladislava Jaroše v Holešově navštěvují dvouletý společenskovědní seminář, provedli v březnu letošního roku v rámci výuky dotazníkové šetření týkající se této stále aktuální otázky. Počet respondentů byl bezmála sedm set dvacet osob, účastnili se všichni studenti gymnázia, profesoři i široká okolní veřejnost. Z celkového počtu spadalo do kategorie “pod osmnáct” téměř čtyři sta lidí, věkové rozmezí se pohybovalo mezi dvanácti a osmdesáti dvěma lety. Z titulu znění otázek byli respondenti rozděleni na kategorie kuřáků a nekuřáků, přičemž nekuřáci tvořili více než osmdesát procent všech dotazovaných.

Pro úplný zákaz kouření na veřejných prostorách, jako jsou restaurace, úřady či nádraží, se v konečném součtu vyslovilo více než padesát procent všech, přestože téměř sedmdesát procent kuřáků bylo proti. Vzácná shoda panuje mezi příslušníky obou táborů v odpovědi na dotaz, zdali by podpořili úplný zákaz kouření v restauracích a jídelnách, v nichž se podává jídlo. Zde se kladně vyslovilo více než devadesát procent všech respondentů.

Závěrečné vyhodnocení s sebou ale přineslo kromě víceméně očekávaných výsledků i konkrétní rozpory. Zatímco nekuřáci by například v čajovnách a kavárnách kouření spíše nepovolili, kuřáci by možnosti zapálit si u kávy nebo čaje nebránili. Obě skupiny by pak kouření nezakazovaly v barech, pivnicích, popř. v klubech.

V současné době obtěžuje kouř z cigaret v restauracích většinu nekuřáků, rozhodně proto dají přednost restauraci nekuřácké. Téměř osmdesát procent všech dotazovaných nepovažuje za dostatečné rozdělení restaurace na kuřáckou a nekuřáckou část, neboť kouř stejně proniká z jedné do druhé, a to i v případě stavebně oddělených úseků.

Zatímco kuřáci mají za své právo dát si cigaretu, nekuřáci berou stejně tak za své právo pohybovat se v místech, v nichž nebudou nuceni inhalovat cigaretové výpary, jež prokazatelně poškozují jejich zdraví. Argument kuřáků, který se opírá o svobodu každého jednotlivce, lze poměrně snadno vyvrátit, podíváme-li se na věc z jiného úhlu pohledu. Slavné “Svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého” platí v tomto případě beze zbytku. Hovoří se o nekuřáckých restauracích, ale o poznání méně často slyšíme o restauracích kuřáckých. Restaurace samy o sobě většinou kouření akceptují, tedy již od základu vytěsňují nekuřáky ze skupiny zákazníků na jakýsi pomyslný okraj.

A samotný problém se netýká jen stravovacích zařízení, vždy to bude nekuřák, kdo se bude muset přizpůsobit jako ten, kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Analogie kuřáků a vlků je zde sice užita do jisté míry jako hyperbola, nicméně nespočívá ona zprofanovaná svoboda spíš v možnosti nedělat, co nechceme, než dělat, co chceme?

Pokud zakážeme kuřákům jejich drogu, pak de facto omezíme jejich svobodu. Nekuřák má opravdu (alespoň teoreticky) možnost si vybrat, má možnost jít jinam. Ale už to, že si musí vybrat ze zúženého výběru, který obsahuje jen nekuřácké prostory, ho omezuje, tedy jeho možnost volby, jeho svoboda je omezená. Je to tak správné?

Oba, jak nekuřák, tak kuřák, jsou členové společnosti, která sama o sobě stojí na kompromisech, jež jí vůbec umožnily vznik. Pak i její členové musí stavět na oboustranné dohodě, která se ale nemůže odvíjet od pouhých zákazů, měla by mít pevný základ ve vzájemné úctě, slušnosti a ohleduplnosti, v atributech dnes mnohdy zapomenutých. Raději než cestou sváru bychom se měli vydat po stopách skutečného řešení. Pak budeme mít šanci ho dostihnout.

Článek pro SVS