Moc se mi tady líbilo. Hlavně dva dřeveňé betlémi. Anička.
Stálo pečlivým písmem vyryté v návštěvní knize na stolku před východem z vánoční výstavy. Zápis se natáhl přes půl stránky.

Z inkriminované knihy by vyklouzla úchvatná symbolika, nebýt dodatečně upřesněné míry váhy těch pokroucených a potlučených betlémů. Ale bylo by to přespříliš dojímavé. Hrozilo by riziko, že se symbolika půjde klouzat a zůstane akorát trapná fraška, čehož se my, kteří žijeme v jedné velké metafoře, bojíme jako čert kříže.

Počkáme, až rozvířené usazeniny zase klesnou ke dnu. Půjdeme načas mlčet.
Jela bych na hory. Lyžovat. Sáňkovat. Koukat na sníh. Čau Ježíšku…