V nočním metru
(šlo o permanentně přestupní stanici)
kousek od mapy pohaslé oblohy
za vydatné pomoci zaražených stěn
začalo pršet
celkem vzato tiše
přičemž
déšť balancoval na hranici mezi
polo a prázdno
podívej se proti tmě!
a nepravidelní lidé přecházeli kolem
a nechali se zamžít
což je něco jako
vlhké zakletí
jen
s mnohem vyšším zastoupením bezobsažné tekutiny
nehledali v útrobách deštníky
nabobtnali
odmočili se
z podoby (sem přijde ilustrace)
do zadních dílů kabátů se zabodly jehličky vody
a z promočených nití
spíchly utkvělou představu o
a pak vítr vyprskl pár odlesků a vlak rozčísl bouřku v kupce davu
umělá kytka s motivy rosy zabodnutá do čísi hlavy se zavřela

vystoupila jsem dřív
abych zaslechla hořící kaluže
ale pršelo už jenom v parku na Měsíci

Hvězdy páchaly sebevraždy…