Jiří Zeman byl několik let vedoucím československého zastupitelského úřadu na Islandu. Z jeho vzpomínek, zkušeností s drsnou krásou ostrova a zážitků se svéráznými lidmi vznikla jemná a přívětivá knížka vyzdvihující svého autora coby nápaditého a citlivého pozorovatele, který dokáže očima okamžik zahlédnout a slovy ho půvabně zachytit. Píše o historii, jež se ke svým stavebníkům zachovala jako krkavčí matka ? hodila je na rozpálenou zem ledovců, aby se právě tady naučili životu. Píše o pohnutých osudech utlačovaných ostrovanů, ale píše i o naději, které se nikdy nezapomněli nevzdat, a proto se mu dokázali naučit.
Když jsem se kdysi, už dost dávno, dozvěděla, že někde napůl cesty mezi Starým a Novým světem leží podivuhodný ostrov, kde žijí duchové a skřítci, již se tady u nás už dávno schovali před nevěřícnými pohledy a shovívavými úsměvy, pocítila jsem k němu zvláštní náklonnost. Věřím, že existují, že louka je plná vil a elfů a že kameny v sobě skrývají duši. Polovina lidí, kteří dospěli k podezření, že mě znají, mě považuje za blázna. Ta druhá polovina si myslí, že sice jsem bláznivá, ale zároveň celkem neškodná. Spíš bázlivá. Ve chvílích, kdy zrak a sluneční paprsky nabroušené úhly, pod nimiž padají k zemi, a hranami, na nichž se tříští, tesají z diamantů blyštivá sousoší, se mezi těmi pronikavými pohledy někdy sama ztrácím.
Na Islandu mají na okenních parapetech pro skřítky připravené mističky s pamlsky. V tak roztodivné zemi naplněné neskutečnými záblesky v ně prý není těžké věřit. Lidé si potřebovali nějak vysvětlit, že z pleskajícího bahna se plíží sirnatý zápach, že ze skal vystupují páry. Že se země chvěje a zlobí a proniká na povrch, který stahuje zpátky do svého nitra. Dlouhé zimní večery, prastaré ságy a magické štíty hor mezi neutišitelným větrem ? tak prý vznikli trolové a nevyzpytatelné nadpřirozené bytosti. V životě jsem zemětřesení nezažila a nikdy jsem nehleděla do kráteru sopky, je mi ale jasné, že v našem světě skřítkové žijí. Protože je jednoduše moc krásný.
Island má spoustu nej, nejstarší parlament na světě, největší roční spotřebu plechovek Coly na hlavu a nejvyšší vodopád v Evropě, nejsevernější hlavní město. Většina ryb na evropských tabulích pochází z vod Atlantiku omývajících rozporuplný ostrov. Jeho lidem je vlastní hluboké vlastenectví a národní hrdost, milují šachy, ságy a jeden druhého. Jsou to téměř nepřekonatelní odborníci na Bibli, ačkoli podle některých názorů se divocí obyvatelé nikdy nestali pravými křesťany. Prý kvůli svým pohanským zvyklostem, jichž se dodnes nevzdali. Přes 500 let vězeli pod nadvládou Dánska a byli okupováni hamižnými britskými obchodníky, dokud se v roce 1944 nevydrala na světlo mladá, ambiciózní republika.
Malí žáčkové nedokážou pochopit, jak mohla potopa popsaná v Bibli nastat po 40 dnech deště, když u nich prší mnohdy dnů sto a potopa se nekoná. Déšť je pro Island typický, sychravo a mokro tamním lidem nevadí, déšť jim připadá krásný. Když čtu podobné věty, mám pocit, jakobych se narodila na špatném místě, trošku víc na jih a na východ a ještě kousek, než jsem si původně plánovala. Až mě unaví skleněná sousoší, zajedu se podívat do toho jiného a odděleného světa, který k ostatním hovoří jazykem podobným latině ? jen s tím rozdílem, že je živý. Velice.