“To je ale divný test… ty výsledné hodnoty se trochu vylučují, ne?”
“Ne, to je náhodou přesný, to jseš přesně ty, napůl totální depka – Ijáček, napůl šílené skákání na ocase – Tygr.”

“Chytněte si hlavu – je jedno jak – a zlomte si ji.”

“Ukonči ty jeho cibulové řeči! Napiš mu, že jestli si udělá čas v pátek, tak přidáš i to souložení.”

“To mu teda slibovat nebudu. Ten než by ze mě sundal všechny ty slupky, co podle něj lidi maj a pod kterýma jsou to teprv oni, tak to by se to mohlo taky protáhnout až do soboty.”

“Nemůžeš vždycky schválně vybrat tu největší obludu v místnosti a říct: ‘Hele, tahle by mohla být tvůj kámoš, pojď se s ní vyfotit.’ I když ok, no, tahle ZROVNA by třeba mohla!”

“Holka, která nemá kruhy pod očima, asi nemá v noci žádnou zábavu. Takže měj taky trošku ráda své kruhy pod očima. Neříkám, že by měly být nějak strašné, ale mírná nevyspalost znamená, že žiješ.”

“Funguje ti ta lopatka? No kde ji máš? To je, jako kdybys měl psa na vodítku, ale tahal jen to vodítko a pes je bůhvíkde!”

“Nejsem divnej?”
“Proč?”
“Že piju čaj…”
“Ne, bylo by mi jedno, i kdybys pil asfalt, pokud by ti to chutnalo.”

“Takže ty tam vlastně budeš mít schůzku se dvěma těhotnými…”
“Jo, a co z toho usuzuješ? Že to chytnu?”
“Zatím nevím, přemýšlím.”

“Nedívej se mi na zadek, sotva jsme spolu zase začali mluvit.”

10.

“A dáte mi ho s sebou?”
“No jasně, cappuccino je zrovna naštěstí jediné kafe, které dáváme i s sebou.”
“Fakt?”
“Ne.”
“Aha, a já už měla radost, jaké mám štěstí.”

“Mně se líbí, když jsi nabroušená jako takový malý nožík… ne, jako takový malý skalpelek, se kterým ani nevíš, že se něco stalo, jak je tenoučký, a najednou koukáš a máš rozřezanou nohu.”

“Tak to se ti musím líbit dost často.”

12.

“Je tohle ta jeho nemoc? Že bude najednou tak jako milej?”

(Petra Soukupová: Nikdo není sám)

13.

“Nešlo o to, že bych na sobě potřebovala mít něco přiléhavého, ale že jak mě ta pevná látka obemkla, měla jsem pocit, že to přesně na sobě dneska potřebuju mít… že mě to udrží pohromadě.”

14.

“Já nechápu, jak tvorové jako ty přežili evoluci… že je ti ostatní cestou nepovraždili, aby měli klid.”

15.

“A zrovna se mi zdálo, že si musím sbalit věci do koncentráku, takže dvojnásobná noční můra, a přemýšlela jsem, kolik vitamínu C s sebou asi tak dokážu propašovat, abych tam aspoň ze začátku nějak prosperovala, a pak mě naštěstí probudil pan Rohlík s nákupem.”

16.

“S Ribbentropem to prostě člověk nemohl nikdy přehnat.”

(Robert Harris: Mnichov)

17.

“Mně právě přišlo, že jsi jak nějaká vikinská roštěnka, co zaparkovala svoji loď někde u Střeláku a teď za mnou přišla se svou brašnou… plnou seker.”

18.

“No a co, vždyť croissant je taky jediný, kdo si mě kdy podrobí.”

19.

“Ti, co se dokážou rychle rozvíjet a ještě reagovat na zpětnou vazbu, jsou nakonec mnohem lepší než ti, kteří jsou možná skvělí, ale nikam se neposouvají a nejsou ochotní z toho svého kamkoli ukročit.”

20.

“A nikdo se nebude hroutit, že to zkusil UŽ dvakrát a JEŠTĚ mu to nejde.”

21.

“Stane se.”

22.

“Ještě jsi nenašla svou osu.”

23.

“Už jsem dočetla Carrie.”
“Jo? A dopadlo to dobře?”
“Ne.” “Vždyť jsi viděl ten Kingův barák, když jsme byli v Americe, tak jak by jeho cokoli mohlo dopadnout dobře.”
“No jako ale jestli tam bylo nějaké ponaučení třeba. Něco jako ‘Nebuďte hnusný na holky’ – třeba.”

24.

“To se nedivím, když jsi celou noc mluvila ze spaní.”
“Jo? A co jsem říkala?”
“To nevím, vždycky než jsem přišel, už jsi to měla vyřešený.”

25.

“Zasmály se smíchem, který se nebezpečně blížil pláči.”

(Tove Alsterdal: Vývrat)

26.

“To je nejlepší noha minimálně za posledních pět dní.”

27.

“Hlavně má každý sám sebe!”

28.

“Tolikrát jsi mi ukázala, jak něco prostě jde, že vůbec nemám obavu, že bys tentokrát zase něco nevymyslela, kdyby na to náhodou došlo.”