Dnes jsem v lehkém rozechvění navštívila zvláštní domácnost manželů Saudkových, která se nachází zakouslá v jednom ostrém pražském kopci. Vyběhlo na mě jedno psisko a jeden gryf, přičemž jsem se záhy dozvěděla, že toho gryfa porodilo právě to psisko.
Tímto malým rozplozovacím zázrakem vyvrcholila má několikaměsíční snaha uhnat nějakého kompetentního tvora, který by mi byl schopen poskytnout jisté delikátní informace o panu velkém muži, jichž bych mohla využít v jisté své ožehavé práci pro Huga Persea, bytost toliko nakladatelskou. Měla jsem sepsat hluboký medailon o KomiksKájovi, který by se pak skvěl mezi jinými v chystaném třetím díle monstrknihy o lidských zdrojích magické pražské pětky.
Ovšem poněvadž guru barevných obrázků a otec takových pekelných zplozenců, jako jsou Karel Kanál, Honza Hrom, Arnal, Xeron či Pepík Hipík, přebývá v komatu vlastního podzemí už několik smutných let, nastala svízelná anabáze za různými zdroji náhradními, které však odolávaly mým pastím a pastičkám se zuřivou apatií. Nakonec ale se přece jen přihodilo, že jsem mezi mnoha na zdech vztyčenými prsy rozmlouvala s pohublou, leč přátelskou beruškou SuperHanou, ženou, která dřív smetla všecky ostatní lepé agentky a teď věrně opatruje labyrint v břečťanu. Radost to byla zcela nezměrná. Medailon chystá se nyní konečně býti živ. Poslední článek vecpal se do struktury.
