Lev versus psí víno

Den sedmý – 26. 8.

Zase se to začíná chovat jak celoroční vytrvalostní battle aka Paměť versus Čas. Si myslím, že všichni ti zapomenutí análoví pisálci typu Kosmas a kol. nemohli dělat nic jiného než smolit od rána do večera ty svoje zkazky akorát podle toho, co jim kdo zvenku přišel navykládat, čímž by se mimochodem vysvětlilo i to množství nelogických skoků v dějinách, které se omlouvají jakože Velký Mytický Příběh, aby se po logice radši nikdo neodvážil ptát.

Každopádně sedmého dne našeho putování po [tre kronOr] (slyšíš to, jo, Zárubo!) jsme se, někteří, vohákli do růžových šatiček a šli korzovat po Stockholmu, který si už pár stovek let pase takové větší stádo ostrovů, aby se měl kde rozvalovat, a který si i vlastní bránu, skrz kterou se do něj leze, vyzdobil podle zbožňovaného severského stylu prudce designovými rybími dekoracemi.

radnice

Do města jsme se propašovali (neplatili jsme za sebe clo ;-)) u radnice vyšvihnuté na ochoz nad hladinou, které na hlavě pyšně pučí tři korunky a odkud se prý vyhlašuje část výbušných Nobelových cen. Stadshuset je jinak ale hlavně velice pěknou názornou ukázkou toho, proč většina Švédů musí žít v dřevěných domcích – všechny cihly už totiž padly na tyhlety monstrakce. :mrgreen: A jakkoli se zepředu směrem k vodě snaží radnice tvářit jak výspa důstojné velkoleposti, na odvrácené straně tomu šéfuje socha zchlastaného vikinského bůžka na neméně zhuleném lvovi.

prehlidka

Podél autostrády, která rozervává i nejstarší ostrov města na dva kusy, jsme se dostali právě na Gamla Stan a nakonec se nám podařilo i přeskočit na tu větší půlku, kde nocuje král. Nejdřív jsme ale potkali Riddarhuset, ve kterém svého času pařívali švédští rytíři a s nimi sochy všech rytířských ctností.

Královský palác mají Švédové o dost hnusnější než my, zato ale mají krále, za což je hodně bodů, a při výměně hradních stráží na vnějším nádvoří dělají rozhodně víc husťárniček – ne že bychom šli na ten seremoniel nějak cíleně, ale zátarasy z vojáků s nabodávátky na helmách, co trošku připomínaly silvestrovský stolek s jednohubkami, nám prostě překážely v cestě, tak jsme zůstali a koukali asi půl hodiny (když jsme zrovna přes exaltované Asiaty něco zahlídli) na jevištní featurky koňmo a s tubou. Trochu cirkusárna a trochu koňské agility, ale koně vypadaly, že dostávají aspoň solidní pedikúru, takže proč ne, viď. I oduševnělejší tvorové, než jsou zrovna koně, už někdy určitě předstírali loajalitu, aby se vzpříčili v mlýnku na salám.

Na královský palác se hnedka lepí Storkyrkan, kde prý mají svatou sochu z losích parohů, což jsme ovšem netestovali, protože byl na místě hrozný zmatek a všichni ti, co se dali do pohybu po skončené přehlídce, byli hrozně nabuzení a chtěli co nejrychleji lapit nějaké další pamětihodnosti do svých zážitků a logicky se vrhali na to, co bylo v nejbližším dosahu.

My jsme se teda zdekovali a vybrali si trochu opominutý kostel Tyskakyrkan (kostel Němce) opodál, který byl vevnitř pořádně vytuněný a připomínal doby, kdy si to tady německá hanza ještě diktovala po svém.

Na izolovaném dvorku u kostela, který obklopovala po staletí hustěná zástavba, jsme za plotem ve výběhu zahlídli mateřskou školku. Akorát nás zarazilo, že i tady na své domovské zahradě pobíhají fakánci s reflexními vestami. Asi aby někdo někoho nesejmul na skluzavce.

ulička

Na Gamla Stanu je všechno takové milé a malé a na dosah, jedna pamětihodnost narvaná vedle druhé, a jestli vás taky kdysi v angličtině učili spojení “narrow street”, tak Gamla Stan je jak ilustrace k téhle lekci. Vůbec musím říct, že si na Gamla Stanu asi vždycky hodně potrpěli na to, aby se jim tam nemotali tlušťoši s nadváhou. Tohle je zrovna nejužší ulice v celém městě Mårten Trotzigs gränd. 90 cenťáků.

duo

Po nábřeží s výhledem na okolní ostrovy, hlavně na Skeppsholmen a jeho ocásek Kastellholmen, jsme se vraceli zpátky ke královské haciendě. Skoro vedle ní se u vody tyčila socha nějakého chlápka. Já poučená švédskou historií – a ještě víc jejich originalitou – jsem tipovala, že to bude buďto Karel, nebo Gustav. A byl to vážně Gusta. 😎

Před palácem jsme si dali dvakrát Stockholmmare po 25 kronorech a přešli na ostrov Helgeandsholmen, který je vyhrazen hlavně pro starou i novou budovu parlamentu. Asi aby mohli v případě vzpoury švédského lidu odseknout těch pár mostů, na kterých mimochodem už taky bují ten debilní zvyk se zámky, a vyplout do mezinárodních vod. Každopádně mají parlamentčíci před domem luxusní travičku, takže zatímco úřednice ve stíněném přízemí bušily do strojů, udělali jsme si piknik na trávě.

šéf

Asi to jediné, co se na Helgeandsholmen ještě kromě parlamentu vešlo, je muzeum středověkého Stockholmu, které se ale muselo vmáčknout pod zem, a tak z toho udělali přednost, že je jako to muzeum vystavěné přímo nad vykopávkami. 😉 Dá se říct, že tam celkem hodně pracujou s odkazem Birgera jarla, který Stockholm prý založil, a vůbec se snaží odhalit všecky aspekty dobrodružného středověkého života, například vycpané krysy šplhající po střeše atrapy středověkého domku nebo mnišské bylinkové zahrádky. 🙂

mnich

Takový Birger jarl se ale ovšem ještě pamatuje celkem slušně a těžko si ho s někým spletete. Zato ale silně podezírám dvojici po sobě obkročmo následujících vládců Magnus Eriksson a Erik Magnusson, že ve skutečnosti šlo o jednoho jediného chytráka, který ostatní zmátl a přečůral přesmyčkou a díky tomu vládl dál a urval si tak solidní kus čtrnáctého století.

Samozřejmě tu byl i modlicí koutek v čele se svatou Brigitou, které ovšem někdo urval pravou ruku, takže si tu bichli musela přehodit do levé. 😀

svatá

Taky tu měli malý přístav i s pobřežními skřeky ptáků a ryb, sem tam nějakou tu kostru, boty malých středověkých Stockholmánků, co už jsou z nich dneska velké středověké mrtvoly, nebo přes dvacet metrů dlouhý člun, který v minulém století vyhrabali z mořského dna. A samozřejmě nad fejkovou středověkou knajpou visel smrkový věnec, což prý tehdy znamenávalo, že dorazil chlast z pevniny. Akorát by mě zajímalo, jestli kustodi v muzeu ten věnec někdy pro zpestření sundávají, anebo se rozhodli zakonzervovat tu veselejší variantu středověkého života.

muceni

A pochopitelně mučeníčko s krkavčím komparsem pro ty, co byli až moc veselí.

kresby

Jelikož jsme ale byli po výlezu zase na světlo mrtví jak rozbitá fotobuňka a stejně jsme strávili v podzemí víc času, než byl původní plán, už jsme se vykašlali na vychvalované Vasamuseet s jednou shnilou lodí a místo toho chvíli spali u fontány. 😀

parlament

Teprv pak jsme šli vlastně omrknout současné centrum Stockholmu, které bylo zrovna oblepené reklamou na nové ABBácké muzeum – někoho ve Švédsku totiž asi zrovna napadlo, že by se z těch radioaktivních kostýmů ještě dalo něco vyždímat. 😉

V pozadí na fotce je mimochodem Nordiska Kompaniet – to velké NK, což by u nás byla národní knihovna, ale ve Švédsku je to prý nějaký extrovní obchoďák.

abba

Vprostřed náměstí Sergels Torg tryská moc pěkný retro obelisk Edvina Öhrströma, který tu svoji čirou sedmdesátkovost dokáže uhrát na styl a všeobecné falické sympatie, ale hned vedle bohužel funí stoprocentní socialistické monstrum, které o sobě navíc tvrdí, že je Kulturhuset čili že se tam provozuje kultura. No tak snad vevnitř.

sound

stiny

Po Přístavní ulici jsme došli na Kungsträdgården, čemuž Švédové říkají park, ale ve skutečnosti je to prostě podlouhlé náměstí (asi jako třetina Václaváku) s několika vyšisovanými zelenými ploškami, které ale trávu připomínají jenom hodně zdálky a zblízka si jsou dost podobné s takovým tím ošklivým umělým zeleným povlakem, co se pokládá tam, kde věří, že sebehorší iluze je lepší než beton.

Na Kungsträdgården se prý lidi rádi schází a zřejmě na tom něco bude, akorátže jsme si všimli, že takhle v létě v pondělí v půl sedmé večer tam asi speciálně mívají scuky samí gangsta mafiáni, co obchodujou s bílým rybím masem, a to člověka tak nějak přirozeně pudí příliš dlouho se na fejkovém trávníčku nezdržovat. 🙂

V další zátočině má pomník Raoul Wallenberg, který v Budapešti za války zachraňoval Židy a pak ho někde v gulagu zneutralizovala Rudá armáda.

židi

V centru se mimochodem značně zvýšil výskyt pravých dravých progresivních Švédů (v tak řvavě padnoucích oblecích, až u toho ti lidi uvnitř vlastně překáželi), co se s pohledem zamlženým dálkami a výškami svých kariér prodírali ulicemi. Zvlášť hodně se jich vyskytovalo na módní promenádě, kde hřadovala jedna luxusní značka vedle druhé a kam jsme se jakýmsi strašným faux pas dostali i my dva. 🙂 Jsme ale prostě jenom chtěli najít královskou knihovnu. 😳

vrtule

Jo a koho by to zajímalo, tak královská knihovna, která sídlí uprostřed bývalé pěstírny chmele, v létě zavírá v pět. Jo. Smile Stockholm. Teeth whitening boutique.

ulice

Ale protože bylo stejně asi sto hodin, vydali jsme se kolem slavného Koncerthusetu, který vypadá jak modrá kostka napůl zaražená do kočičích hlav, kterou někdou z jedné strany oblepil sloupy, a už starého známého oškliváka Kulturhuset na zpáteční cestu k autu, abychom se na noc odfiltrovali někam na periferii.

Očividně jsme ale Stockholmu ještě neměli úplně dost.

nádraží

Následujícího dne to ovšem dohoníme. :mrgreen:

Post Navigation