Předevčírem muž s velkým M (jako Machoš, víme) definitivně prokázal, že je konečně připraven starat se o psa. To když se s nasazením vlastního života vrhnul do záchrany cizího psiska, které se šlo lehkomyslně koupat do rybníka, ale už nepromyslelo, jak dvakrát tak těžké vyleze ven přes vybetonovaný rantl. Bohužel mezi naší pozicí a úporně se držícím psem u hráze překáželo vydlážděné koryto potoka obrostlé slizkými řasami s nečekaně zákeřným pravým hákem, takže záchranáře z Prague Baywatch, který se potok, skorobosý, snažil překonat, sejmuly k zemi jak nic. Avšak svým statečným pádem za zrakveným loktem alespoň upoutal pozornost psích majitelů na druhém břehu, takže i tiše se topící pes se záhy dočkal pomoci.

V krátkodobém horizontu jsme to, co se na tom břehu stalo, pocítili především prostřednictvím kraťasů, jež si čichly k rybničnímu odéru a chtěly nám o tom vyprávět, avšak v dlouhodobějším výhledu bude mít toto hrdinství mnohem hlubší a zásadnější (a velmi pravděpodobně štěkající) konsekvence. :cool:

misto-cinu


(foto: Fight Con, Chotěboř)

Měl to být klidný večer se špendlíkovými hlavičkami, lovci trollů a létajícími ananasovými chocholy.

Avšak místo toho se dnes hrdinný Máchovzmužka sepral. (A to jsem dosud nezažila.)

Machoň se totiž dnes bil za mou čest s jistým zaškrceným parazitem, známým též jako entita “Honzík s provázkem”, jenž byl kdysi za temné apokalyptické noci, kdy se měsíc nad skládkou sjížděl lajnami hvězdného trusu, pokoutně sestaven z náhradních dílů skoro jistě biologického původu (beze sporu byl ale integrován také jeden plechem pobitý zapékací pekáč) a nahozen opakovanými údery do zad vedenými snahou přesvědčit skeptické tlačítko restart.

Read More →

Při útěku zpod obří horoucí skleněné poklice, za říčkou s rezavým tankem na prameni, uprostřed mutující betakrajiny, s plechovkou červů naložených do cukru, navštívili jsme Zemi tisíce vybagrovaných jezer.

V době, kdy jsme ještě netušili, že druhé jezero je Labutí rybník, nás u druhého jezera přepadlo stádo…labutí. Nejprv připlula jen rodička vejcokladka s šedivými obludkami, posléze se přičeřil i labutí fotřík. I na ptáky dost ohavný druh, tyhlety zmalované husy. Sviňští dospělci na nás pokrytecky syčeli, přestože my jsme museli krmit jejich pět hladových krků, které naškubaný jetel požíraly jako pojízdná sklízecí mlátička. Potom je sice všechny zahnaly sympatičtější, opravdově nepřátelské kachničky, ale když už jsem věděla, jací ptáci tady prdí do vody, nechtělo se mi tu zaprdět s nimi.

Nakonec jsme zabrali poslední, lidmi a ostatním kejhavým ptactvem nezanesený rybník, na jehož dnu se podle mého odhadu sice taky skrýval nějaký ten tank, ale nechtěla jsem být moc velký vymyšlok, a to hlavně proto, že už došly vodní plochy, a tak jsem místo odsouhlasila. Rybky tu pod hladinou upřímně lapaly po dechu a o kus dál, tam, kde křoviska a divoká uranová tráva náhle končila a zpoza demarkační čáry chemického postřiku zle zahlížela na zdegenerovaný golfí porost, se čas od času zahemžila vozítka zombíků s holemi. Mezi oběma světy v dojemně oploceném čtverci stál mimózní sloup s ampliónem, patrně jedna z opuštěných kót Svobodné Evropy. Později mě ovšem ještě napadlo, že amplion možná slouží ke svolávání míčkomrskačů do erární klubové vývařovny. Nemohla jsem tuto teorii ověřit, jelikož je léto a to se nevaří.

Uprostřed toho božího světa cosi chrochtlo a z trubky skryté v břehu vytryskl mohutný proud vody k občerstvení místních ryb. Mohutný byl tak, že se záhy osvědčil jako trenažér na práci s koňským penisem. Neviditelnému porybnému se ale časem přestalo zamlouvat, že si tu beztrestně a zdarma honíme vodu, a tak proud zalezl zpátky do trubky a už ani neukápl.

A tak jsme se šli konečně koupat, v zapůjčeném tyrkysu a mazlivých vodních blivajzích. A četli jsme knížku, ve které mrzlo. A bylo to hezké, dokud si muž nezačal zkoušet mé volánkové tričko a nekousl ho nějaký hmyzák homofob. Ale vlastně i pak. :smile:

Ráda bych, aby bylo někde zaznamenáno, že jsem od své potenciální tchýňky dostala ten velmi pravděpodobně zatím vůbec nejvíc sexy kus oblečení, jaký jsem kdy měla na sobě. No kdo z vás to má? :mrgreen:

Machomužík odplachtil bratřit se s indiány na pochybný konec světa, kde se pije koňské sperma, aby měli sílu jako…kůň, a kde potkáte víc hobitů než v psychiatrické léčebně s jednou videokazetou. Zatím se hlásí s kusými zprávami a rozněžněle opakuje, že to tam “voní trávou a mořem”. Takže nevím. Jisté je, že doteď dlel v záchytné celní biostanici, kde mu prohlíželi hovínka, jestli v nich nemá dravá semínka, co by potenciálně u nich chtěla zakořenit, pomnožit se, a když by to šlo hodně dobře, tak zamořit tamní extrovní ekosystém. Ale prošel (protiteroristické psí komando uplatil lentilkami). Ve světle těchto smrdutých operací jsou prostá víza do Kanady nakonec ještě celkem výhra, řekla bych.

Já teda zatím uvažuji o bakulářce jako všichni správní studentíci v tomto rozechvělém čase. Bez obalu přiznám, že někteří z nich jsou na tom lépe než já. Dík zhoubné sociální síti mám přehled o všech orgastických zářezech ohledně zanesených počtech stran, které dotyční vetkli do svých statusklád. V duchu této tradice zde proto vyhlašuji, že mám již sepsány dva plné odstavce, a navíc že je v jednom z nich sprosté slovo! :cool: A nepochybuji, že to půjde ještě mnohem líp, až si v opravárně vzpomenou, že středověk už to zapích’ a že notebook už jednou vynalezen byl, a prostě mi můj stroj opraví.

…se srdnatě chopili všech úhlavních rolí v pravé třeskuté romatice. Co by neudělali pro lásku, viď. Teda kdyby o tom věděli.

(Protože kdyby o tom opravdu věděli, musela bych přinejmenším jednomu z nich slíbit, že za odměnu si bude moci nad ostatky svatého Valentýna na Vyšehradě zatančit svůj frenetický rituální tanec.)

Muž je bakalárus lábus. Ještě vlhkej. Gratulujeme a posíláme písničku. :mrgreen:

Btw stejný cíl mám dál (tak pět měsíců ještě. spíš čtyři).

UPdate: Ošklivci video smazali. (Vyčkáme tedy, esli smažou i tohle, v pořadí třetí, s ultracool názvem.) Ale my už to stejně zpíváme líp. ;)

S mužem jsme mezi otevřenými hroby nasbírali tolik kaštanů, že by nám vybylo i na monstrózní opričnickou stonožku. Chcete-li vědět, co je to opričnická stonožka, tak možná ani nechtějte, protože pak už se představy těch mocných mužů v extázi zaklesnutých do sebe svými ruskými pyji taky nezbavíte.

Toť vedle jest dekadentní mordžirafa terminátor, která zaráz pije a kadí (zamiřte oko na padlý trůsek v pozadí). Vymyslel a sestrojil ji Máchomuž, hovínko jsem v synergii Superstudia nadyzajnovala já. Chtěla jsem ji rychle zachytit na obrázek, neboť se zdá, že se jí brzo rozštípne hlava. Já osobně vyrobila jsem ještě minimalistickou kachnu čeřící tiše hladinu a potom kachnu s potopenou hlavou, přičemž jedna s druhou se díky takové fintičce mohly snadno střídat. Měly velký úspěch, a tak jsem je nechala chlapcům v pokoji pro potěšení. No a pak už jsem muži akorát strkala kaštany na různá místa po těle. :mrgreen:

Vyrvu-li ze zřetele bujné zážitky posledního týdne, o nichž bude ještě v jiných chvílích řeč i křik, mohu se uvrhnout do čerstvě kvasící historie pohnutých dní přímo předcházejících.

V rámci přípravy na předsvatební cestu do Tibetu jsme se s mužem vypravili do zdivočelého kraje nekraje broskvových masožravek, kde lze za znepokojivých večerů zpozaslechnout vzdálené vytí důlních temnokopů a někdy i plíživý sykot mučených chobotnic.

Přirozeně jsme se na toto vpravdě ďábelské místo dostali až následně poté, co jsme se chtěli dostat úplně jinam. Nicméně ve chvíli, kdy jsme se proplížili pod žeberním obloukem jisté smrtící mostní skulptury, po níž přecházeli pitbullí odstřelovači s ručními děly, a překročili tak střeženou hranici nenávratna, vcelku těžko jsme se mohli…vrátit, načež jsme se tedy ve smrákání dopravili k jisté pravěké prasluji uprostřed pralesa, již mi nadšený muž představil jakožto naše provizorní bydlení. Aniž bych stihla zatnout do nejbližší břízy poznámku, že jeskyně nemám ráda a lezu do nich jenom proto, aby mi pak na světle bylo v temném světě veseleji, vtáhl mě pod notně snížený strop a jal se mi předvádět půvaby chmurných skal. Zmocnily se mě tak silně, až jsem prohlásila, že tadyhle spát nebudu, poněvadž by mě ta jeskyně sežrala, natrávila a vyloučila na druhé straně osy historie. Leč nakonec jsem statečně navrhla, že se zkusíme utábořit u ohniště pod vchodem do jeskyně, a to sice přesně tak, že kdyby se zrádné šutry kol nás v noci sesunuly a jeskyně mi ukousla nohy, zůstala by mi ještě hlava. Read More →