ze-spitze-zugspitze

Aneb Když v Německu dost dlouho ladím stanice, dřív nebo později se na některém kanále ten Hitler objeví. :D

Když vlak s odfrknutím dosupěl nahoru, rozevřela se před námi nádherná, ale děsivá bílá země plná lidí s kopyty. Neustávající dunění přezkáčů se rozléhalo i na záchodě. Začal první víkend sezóny, během níž je prý beztrestné chopit se klacků. :)

Další lanovkou na úplnou spitzi, kam jsme si dovezli jistý popel z duše jisté osoby k jistému obřadnému rozprášení. Celkem se zmítal, ale nakonec se jak pavučina roztrhal o rakouské vrcholky. Potom polívka a sledování malých červů ve sněhu. :oops:

Večerní procházka opuštěným městem, jehož skomírající tep se snažil ještě víc přiškrtit rozčarovaný smajlík na světelné tabuli. Snažili jsme se ho potěšit, opakovaně zkoušeli jet pod deset, ale tehdy mlčel. Teprve když jsme poskočili nad 10 kilometrů, s upokojením se zase zamračil. Některým lidem se holt nezavděčíš. :) A do tmy pod skokanskými můstky prýštily sněhové fontány.

Ráno okruh k jezeru oblepenému sněhem zasypanými stánky s vybledlým pivem a zmrzlinou a na všechny pohledy dokreslit vločky.

A domů.

Read More →

arena

6. 12. 2015. V neděli večer, zatímco fešáci s bambitkami zalehávali naposled v dalekém Östersundu, jsem po zhruba sté hodině předvánočního přesčasu zaklapla notebook a těsně před zhroucením nadhodila: „Co kdybychom příští víkend taky jeli do toho Hochfilzenu?“ Do pár minut už jsme natáčeli hlavy nad plánkem, abychom simulovali zorný úhel z Tribüne A a zabírali postele v jednom z těch příšerně nevkusných alpských penzionů. :)

Byla to ta štace, kde jak ozbrojená kometa prorazila Lusy Šarvatóva, i když její závod jsme neviděli, protože jsme ještě tvrdli v Praze. A taky to byly ještě bezstarostné časy prvního závodního trimestru, kdy měla Súkalova z křišťálového glóbu jistý sotva první poledník.

Read More →

Poslední listopad a můj první letošní sníh, který se oba dravci pokoušeli komplet sežrat. (Když zrovna nechtěl sníst jeden druhého).

pes1

snih

pes2

(A hlavně ten druhý prvního).

Po dvou letech znovu na svaté hoře. Muž poutník ale dělal vylomeniny, odkopával pokrytce ze sněhu, tvářil se, že se úpěnlivě modlí, a tomu stroječku, který vyplazuje jízdenky v autobusu, poděkoval se sepjatými dlaněmi.

Nejrozeklanější rok. Všechno rozložil a pak zase trochu složil, ale ještě teď občas nacházím vypadlé součástky.

V tom letošním se chci ovšem každopádně zlepšit v piruetách.

Den devátý - fredag, 9. 9.

Noc…

…jsme přežili.

V rámci spontánních oslav díkůvzdání, že se zombiové v noci nepročůrali dovnitř, jsme spolu s Morrisonem chvíli hráli na flašky, načež jsme se spakovali a obkroužili vítězné půlkolečko (to proto, že cesta, podél které se mezitím spokojeně vyvalily ovce, vedla jen po jedné straně jezera). Světa okolo se zmocnilo nejchladnější ze všech našich rán, protože/přestože auto tvrdilo, že je venku sedm stupňů – nahoře na skalách na protějším srázu leželo cosi, co bylo skoro jistě led a sníh.

Read More →

Ráno olezlé zmraženou krajkou STOP Jeník Mráz masér STOP Zapadaný Mafiánov křehké panoráma STOP Kopec v závěji STOP All inclusive resort STOP Prkno STOP Rozprknění STOP Prknění STOP Vyprknění STOP Ruka pryč STOP Ikstrým frýraid všecko STOP Au (JEŠTĚ FURT) Temný vous stop STOP Mise Gratinovaná brambora STOP Vendeta tak na půl STOP

Stopičky ptáčků na parapetu STOP Rohlíčky v kýblu STOP Vítejte v České republice! STOP Cesta na smrt STOP B-komplex s sebou STOP Mafra všeobléhající si to jistí, Balšínek střízlivě (?) s Klausem pekelníkem :razz:, Kubík zbytečně s Havlem kotelníkem STOP Přidaná blekota STOP Praha Dejvice BUS STOP

Vysokoškolák a eskamoták, co s sebou vozí tři ponožky, a velký pes STOP
Neplecha ukončena

Pac a kapodastr!

Takhle to včil u nás na kraji světa daleko od Prahy asi přibližně vypadá. Destinnímu tvorovi omrzají pazoury, po velice mladším bratrovi jsem zdědila kombinézu, protože nevím jak to, ale už jsem zas nejmenší z rodiny. Páchne to tu Mikulášem. Na podivném stromě na náměstí opět visí jakýsi sváteční bordel, sýkory se futrují jak vzteklé, v kině se promítá Machate (sic!) a z Mont Hromady u Alberta si děti udělaly sjezdovku. Jen tu a tam odpraskne ze střechy nějaká ta přetížená kra a razí si krátkou cestu sněhově zhustlým tichem, než dopadne na něčí hlavu. Pohádkovost největší prostě. Jedině mě snad v tomto míru a pokoji mrzí, že o příštím víkendu tu prošvihnu Medový den, kde se budou promítat filmy z života (místních) včel.