barák

Ohromili jsme sami sebe a krodili jsme si to jak na Tour de France de la kráva. Já samozřejmě jako tahoun týmu, co vpředu rozráží vzduch a temná muší aeroblata.

A druhý den nás nezastavil ani exponenciálně klesající počet kol. Drandili jsme na jediném až do našeho březového lesa. Jemný uranový vítr ve vlasech, nejlepší pocit za poslední měsíce. Ten zodpovědnější řídil, ten odolnější makal. Kdybych ještě byla svírala mezi zuby místo mouchy jahodu a v předním košíku bychom byli vezli zívající štěně, bylo by to dokonalé jako foto sešn na téma letní láska. Ještěže mám kluka, který umí dost roztáhnout nohy. A přitom šlapat. 😀

krávy

Na víkend, který začal v pátek v podvečer pozvolna prýštit a následně odtékat do odpadu kolejní sprchy, jsme se sice se zpožděním, neboť se Máchomuž bavil se svými umělými inteligenty, ale přece jen vymáčkli ze zaprděného Pragosaura a vyrazili na západ, do země hojnosti. Začátek cesty nám sice proslunila Ewička, co teďko řádí už jenom v mezaninu polského Harvardu, avšak závěr cesty trochu zachmuřila teoretická debata o tom, sluší-li se v situaci, kdy už asi sto kilometrů z temnoty za volantem vytrvale svítí hladová kontrolka rezervy paliva, spolujezdci “ze srandy” tvrdit, že, ač to není pravda, pět posledních minut již jedeme jenom proto, že jedeme z kopce, či nikoliv. Jakkoli to nezní pravděpodobně, vskutku to byla debata pouze teoretická. Praktická data ovšem dodal týden starý společný zážitek, který jaksi předem rovnoměrně rozlosoval i strany, které jsme v debatě měli zastávat a zastávali. 😉

Avšak přesuňme se dál, nejlépe až k domu paní tchýně na Větrné hůrce na Fosforovém kopci. Read More →

Při útěku zpod obří horoucí skleněné poklice, za říčkou s rezavým tankem na prameni, uprostřed mutující betakrajiny, s plechovkou červů naložených do cukru, navštívili jsme Zemi tisíce vybagrovaných jezer.

V době, kdy jsme ještě netušili, že druhé jezero je Labutí rybník, nás u druhého jezera přepadlo stádo…labutí. Nejprv připlula jen rodička vejcokladka s šedivými obludkami, posléze se přičeřil i labutí fotřík. I na ptáky dost ohavný druh, tyhlety zmalované husy. Sviňští dospělci na nás pokrytecky syčeli, přestože my jsme museli krmit jejich pět hladových krků, které naškubaný jetel požíraly jako pojízdná sklízecí mlátička. Potom je sice všechny zahnaly sympatičtější, opravdově nepřátelské kachničky, ale když už jsem věděla, jací ptáci tady prdí do vody, nechtělo se mi tu zaprdět s nimi.

Nakonec jsme zabrali poslední, lidmi a ostatním kejhavým ptactvem nezanesený rybník, na jehož dnu se podle mého odhadu sice taky skrýval nějaký ten tank, ale nechtěla jsem být moc velký vymyšlok, a to hlavně proto, že už došly vodní plochy, a tak jsem místo odsouhlasila. Rybky tu pod hladinou upřímně lapaly po dechu a o kus dál, tam, kde křoviska a divoká uranová tráva náhle končila a zpoza demarkační čáry chemického postřiku zle zahlížela na zdegenerovaný golfí porost, se čas od času zahemžila vozítka zombíků s holemi. Mezi oběma světy v dojemně oploceném čtverci stál mimózní sloup s ampliónem, patrně jedna z opuštěných kót Svobodné Evropy. Později mě ovšem ještě napadlo, že amplion možná slouží ke svolávání míčkomrskačů do erární klubové vývařovny. Nemohla jsem tuto teorii ověřit, jelikož je léto a to se nevaří.

Uprostřed toho božího světa cosi chrochtlo a z trubky skryté v břehu vytryskl mohutný proud vody k občerstvení místních ryb. Mohutný byl tak, že se záhy osvědčil jako trenažér na práci s koňským penisem. Neviditelnému porybnému se ale časem přestalo zamlouvat, že si tu beztrestně a zdarma honíme vodu, a tak proud zalezl zpátky do trubky a už ani neukápl.

A tak jsme se šli konečně koupat, v zapůjčeném tyrkysu a mazlivých vodních blivajzích. A četli jsme knížku, ve které mrzlo. A bylo to hezké, dokud si muž nezačal zkoušet mé volánkové tričko a nekousl ho nějaký hmyzák homofob. Ale vlastně i pak. 🙂

KVIFF končí a principál Bartoška reaguje v ČT na kritiku týkající se nedostupnosti lístků:

…Ale zase je to taková napěchovaná atmosféra, která tomu festivalu dělá dobře.

A mně by asi udělalo hodně dobře, kdybych mu za tenhle pšouk mohla do zadku místo špuntu napěchovat třaskavého skvorejše. Jen tak, aby se zkusilo, co to udělá. :mrgreen:

To ovšem trošku předbíhám. Nejdřív totiž čelo kouzelného prázdninového vláčku, který se mnou definitivně vyrazil vstříc novým dobrodružstvím pod laskavou záštitou SŽDC, naleptala urputně kulturně se tvářící myšlenka (rafinovaně poukazující na právě odžité bezkulturní studijní období), že bych se už jednou taky mohla dostavit na ten haute couture filmový festival s trampy intelektuály místo atrakcí, co zrovna probíhá v ruských lázních, a nasát z plátna nějaká ta mocná sociální a existenciální dramata (jako třeba nemírně diskutovaný film Modrý pták), aby se ze mě konečně stal taky lepší člověk.

I když jsem se o to posléze teda trochu snažila, z celého festivalu jsem viděla celkem asi patnáct minut záběrů hodně nahustěných negerských teenagerů z půlnoční nízkorozpočtové hororové komedie, což s mým charakterem nijak drasticky nezacloumalo a jsem utěšeně svá stejně jako předtím. 😉 Read More →

Ráno olezlé zmraženou krajkou STOP Jeník Mráz masér STOP Zapadaný Mafiánov křehké panoráma STOP Kopec v závěji STOP All inclusive resort STOP Prkno STOP Rozprknění STOP Prknění STOP Vyprknění STOP Ruka pryč STOP Ikstrým frýraid všecko STOP Au (JEŠTĚ FURT) Temný vous stop STOP Mise Gratinovaná brambora STOP Vendeta tak na půl STOP

Stopičky ptáčků na parapetu STOP Rohlíčky v kýblu STOP Vítejte v České republice! STOP Cesta na smrt STOP B-komplex s sebou STOP Mafra všeobléhající si to jistí, Balšínek střízlivě (?) s Klausem pekelníkem :razz:, Kubík zbytečně s Havlem kotelníkem STOP Přidaná blekota STOP Praha Dejvice BUS STOP

Vysokoškolák a eskamoták, co s sebou vozí tři ponožky, a velký pes STOP
Neplecha ukončena

Pac a kapodastr!

Přestože mi hlavovými labyrinty ještě prolézali zasoplení hlemýždi, bývala bych se musela zabít, kdybych dál sténala v posteli, a tak jsem odjela s mužem na západ. Fikač Mácha mi slíbil, že mě upálí, ale nakonec se jenom tak něžně zeptal, jestli bych si na tu hranici nechtěla vyskočit.

K tomutoť výletu mám nadějnou fotodokumentaci, leč prozatím se svíjí v monstrfotokrámu a čeká, až ji v komoře ozářím a vyvolám k životu. Teprv až jestli fotky vyjdou v hezkých černobílých barvách, možná sem nějakou vecpu. Read More →