Ohromili jsme sami sebe a krodili jsme si to jak na Tour de France de la kráva. Já samozřejmě jako tahoun týmu, co vpředu rozráží vzduch a temná muší aeroblata.
A druhý den nás nezastavil ani exponenciálně klesající počet kol. Drandili jsme na jediném až do našeho březového lesa. Jemný uranový vítr ve vlasech, nejlepší pocit za poslední měsíce. Ten zodpovědnější řídil, ten odolnější makal. Kdybych ještě byla svírala mezi zuby místo mouchy jahodu a v předním košíku bychom byli vezli zívající štěně, bylo by to dokonalé jako foto sešn na téma letní láska. Ještěže mám kluka, který umí dost roztáhnout nohy. A přitom šlapat. 😀
