kola

Den 1 a 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15.

Den poslední – 4. 9. 2013

V Lundu se každý, kdo za sebou nenechává jednostopou trajektorii a vůni čerstvých květin z ranního trhu hovících si na kole v předním košíku, nutně cítí jako vetřelec a největší vyvrhel. S tím jsme však naštěstí dlouhodobě více než smíření, a tak jsme se jemné pleti a pečlivé nedbalé elegance se sluchátky v uších nezalekli a šli se do švédské univerzitní líhně podívat. Ovšem sluníčkovej cykloprovoz tam byl fakt příšernej – člověk se tak nějak nemoh’ ubránit pocitu, že ty kolisty produkujou a programujou nějaký speciální fordovský cyklobudky a v pravidelných intervalech je vypouští na ulici jak na dopravní hřiště. Dokonce i pekař tu s pecny jezdil na kole – v těsných džínách s několika stepfordsky dokonalými šmouhami od mouky. 😀

Read More →

barák

Ohromili jsme sami sebe a krodili jsme si to jak na Tour de France de la kráva. Já samozřejmě jako tahoun týmu, co vpředu rozráží vzduch a temná muší aeroblata.

A druhý den nás nezastavil ani exponenciálně klesající počet kol. Drandili jsme na jediném až do našeho březového lesa. Jemný uranový vítr ve vlasech, nejlepší pocit za poslední měsíce. Ten zodpovědnější řídil, ten odolnější makal. Kdybych ještě byla svírala mezi zuby místo mouchy jahodu a v předním košíku bychom byli vezli zívající štěně, bylo by to dokonalé jako foto sešn na téma letní láska. Ještěže mám kluka, který umí dost roztáhnout nohy. A přitom šlapat. 😀

krávy