Taková ta nejistá cesta, od níž se vás od samého začátku pokouší odradit chapadla různých potíží, a proto zvolíte jediné logické řešení a zkusíte, zda by se vám to všechno alespoň nesnášelo lépe, kdybyste byli v Berlíně, pár dní to tam testujete a naberete určitá nadějná data, a tak se nenápadně zkusíte vyškrábat po mapě výš, v noci spálíte – ne, jen přejedete – mosty nad dánskými úžinami a na druhém konci duhy, která má všechny odstíny šedé, vždyť je pořád ještě noc, si konečně trochu oddechnete a troufnete si popojet pro další kus blåbärspáje zase o něco dál na sever. A ještě dál a potom ještě kousek. A když pak jednou odpoledne nasednete na trajekt, který vás s bručením (ale uklidňujícím) protáhne naducanou bílou mlhou, a vy rozhrnete závěs deště a uvidíte ty špičaté skály, z nichž jsou tyhle dinousauří lofotské ostrovy urostlé (anebo neuvidíte, protože za závěsem je další závěs, ale to se do této metafory nehodí), brzy zjistíte, že už je úplně všechno v pořádku, protože zdejší vichr nikdy nemá dost a lačně vám od pusy utrhne každou starost, ještě než ji vyslovíte (dokonce mám podezření, že ji umí vymést přímo z hlavy – asi ušima), a rozmlátí ji o ty ostré vrcholky tak, že jediné, co po nich zůstane, jsou krvavé kapky dřínu rozeseté do vřesu všude kolem (jo a taky pomáhá, že vám je někdy zcela nepoeticky prostě jen strašná zima). A tak se ustavičně někam šplháte, protože je tak osvobozující, že sinusoidy, které běžně žijete, teď tady taky vidíte, cítíte a můžete si na ně sáhnout, a celé hodiny volíte jen mezi tím, zda to příští, na co stoupnete, bude kámen, nebo bahno, a (na) nic jiného nehrajete, a i když vám teče do bot, znamená to právě jen tohle, a proto máte pocit, že forma i obsah tady dýchají společně a vy s nimi.
Tak taková ta cesta.
Neznám lepší.
Berlin Unit
Unavení, ale samozřejmě jsme se v noci snažili řídit návodem na stěně nad postelí… 😀
Název: Žena ve dveřích
Berlín. Podvratný a vtipný jako vždycky. ❤️
Ke zdem radši vždycky čelem a hlídat, jestli nerostou…
Noc ve městě
Photoshoot level Vogue: Fotím si trubky, protože trubky jsou nejlepší, a nějaký trubka mě přitom tajně fotí, prý abych měla fotku s kamarádkami trubkami.
Překážím před předložkou. Celá já.
Sweden Road
Noční rande s dánskými mosty… a voilà – za mosty Vikingové!
Po dvou a půl letech zastávka ve skalách u Anny. Pořád spí. ❤
Ona zůstává na ostrově i v zimě, v létě jí ale dělávají společnost další skulptury.
Třeba Around and around / Diana / nebo moje oblíbené Why does strange fruit always look so sweet?
Sedla jsem si za kámen, který – dělal vlny, a během okamžiku bylo všechno slané. Moře se nejdřív jen tak zdánlivě nezúčastněně plácalo kolem, ale záhy si mě okroužkovalo slizkou mořskou trávou. U toho jediného mi to nevadí.
Nor-way
“Jseš hezká.”
“Jo? Proč? Chceš ještě koláč?”
“Teď zrovna ani koláč, ani soulož.” ❤️
Vody Trondheimu
Tady hádám, že ONI si budou chtít vybírat jako první. 😀
Trondheim for alternative…
…for neverstopdreamers…
…and for traditional black cats surfing the waves of our fears.
Somewhere over the fjord
Roztomilé městečko se starými uličkami vyzdobenými květinami a keramickými kočkami. A nahoře na zdi, na židli usazen, pletivový, ale jako živý, teda mrtvý, popravenec.
Prostě Norsko. ❤️
Říkají mu Muž v moři, stál tam, už když jsme přišli, a já tipuju, že jestli doteď ne, tak teď už má určitě mokro v botách. / Ve Fauske slunce nezapadá.
Lofoten Crew
Toho dne zůstala v letním kině spousta volných míst…
…ale počasím to být nemohlo, to bylo perfektní.
Lofoty, Henningsvær…
…a všudypřítomné sušáky na tresky, které připlavou, aby se nechaly usušit, zase až v únoru, a tak teď na těch špejlích vysedávají hlavně místní racci.
Aj Wej-wej vystavující v místní Kaviar Factory. Kde jinde.
Koupili jsme si v obchodě keříček lofotské máty na čaj a já si umiňuju, že to přežije a dojede s námi až do Čech. Logicky proto raději piju víno.
“Holky v práci říkaly…”
Viděli jsme spoustu zvířat. Mravence u jezera…
…malého krokodýla v bazénku…
…nebo rejnoka, který se zrovna chystal vzlétnout.
Moje jezero, kdyby to někdo nepoznal.
V Reine na párek a červánky.
Pláž v Unstadu / Mločí oblečky / Geniální Lofotruna
Osudová, the druid: “Větřím déšť” 😉
Děláme větrolamy po cestě na Ryten…
…a sestup na Kvalvika Beach.
Nezjišťovala jsem předem, co to Kvalvika znamená, ale když mě – už tak úplně mokrou a po kotníky v bahně na stezce, která neexistovala – vítr ze srandy asi popadesáté zasypal sprškou vody, kterou vytrhl z potoka valícího se dolů kolem mě, klidně bych si tipla, že to znamená peklo. 😀
“Průlezky pro malé trolly”.
Cesta pryč druhým průsmykem byla naopak tak skvělá, jako kdyby ji někdo poskládal přímo pro mě. (Proto zde také tak přesvědčivě pózuji jako vládkyně Země skal a šutrů.)
Gerdiny květiny / Slunící se lofotská žena / Je to hnusné přesně tak, jak to vypadá
Moje pochůzky po městě většinou spočívají v doplnění zásob sušeného manga a kalhotek (osudové setkání ve čtvrté uličce svolværského Kiwi mini pris, nejlepší kalhotky ever, a navíc se dají nosit i v Praze a mít tak trochu Norska pořád u sebe!), M. obvykle vyřizuje naše objednávky v kavárně. Ke konci už to paní kavárnice nevydrží a sama se před ním přivede do rozpaků, když se zeptá, pro koho to tady pořád nakupuje. M. je klasicky upejpavý, jak mu taky vždycky radím, a vykoleduje si extra čokoládičky zdarma. 😁
Cestou na Justadtinden
Mlha byla nahoře dřív než my a soudě podle toho, jak dlouho se tam zdržovala, byla z výhledu evidentně nadšená…
…ale nakonec se přece jen zase trhla a i dolů slezla dřív.
A my courači mohli za odměnu koukat, jak se převaluje mezi pásy skalisek a drbe se při tom o jejich vrcholky, jako by tu byly právě jen od toho. A jak když je spokojená a na chvilku k zemi propustí pár proužků světla, je to ten nejkrásnější pohled na světě.
Někde dole pod námi zahoukala loď, ale tady nahoře to znělo jako varhany.
“Ty vypadáš, jako by se ti tady líbilo.”
Art of Stamsund: Tak sem Mr. Bean unesl Trumpa s Putinem.
Doufám, že až to bude, tak to bude gin s tonicem / Vylepšuju sochu turisty na sousoší turistů / Ballstad parking
Myrland Beach, to v lofotštině znamená Pláž dlouhých nohou. Anebo taky možná vřesoviště, o to se překladatelé přou
“Vezmu si potom s sebou na trek oříšky, aby ses nebála, že budu hladem pičus.”
(Jako ne že by to oříšky vždycky vyřešily… 😀)
Offersøykammen a náš protentokrát poslední lofotský západ slunce, který byl tak nekonečný, že tam to slunce možná zapadá ještě dneska.
Bad guys of Lofoten
Ráno v Kabelvågu a káva v kavárně vyhlížející tak, jako by ji vyzdobila babička něčí babičky. Ale nemám celkem nic proti – tematická umělecká díla na záchodě vždycky oceňuju a vycpaných ptáčků je taky vždycky potřeba víc, vždyť i venku létají v hejnu. 😉
“Je to jako pexeso… Kdyby na jedné kartičce byl tenhle a na druhé ty, tak vím, že to můžu sebrat jako dvojici.”
No… ano. A co jako. 😀
Sweden Circle
“Tady vpravo už by měla být vidět Kiruna.”
“Peckovní.”
“Jo, fakt?”
“Nevím, je tma.”
Ráno tam byla.
Bezejmenný kubistický horník přitahován i se svým vozíkem neviditelnou silou toho hlučícího dolu, který nikdy nespí a v puse stále s rachotem převaluje další a další kusy železa (si tak představuju) / Lepší mít Black Gold v hrsti než nemít / The Winner Takes It All
A Brand New Kiruna… where the earth opens up and so people go somewhere else to play with Duplo Town Collection. Artscape Kiruna 2022 a podle mě ten nejlepší mural, protože jako jeden z mála věděl, kde se to ocitnul.
Old clock, new times. Posunuli staré radniční hodiny – ani ne dopředu, ani dozadu, ale na východ do “Nové Kiruny”, dál od dolu, aby se jim čas náhodou nepropadl do země a oni stihli přestěhovat i to ostatní.
Odpoledne v Luleå…
…a večer v Umeå. Podobně jako v Trondheimu i tady už se studenti vrátili z prázdnin, bylo jich až do noci plné město a ulice zavalila oblaka dýmu z jejich toaletních a poholenních vod.
V centru u řeky jsem našla Anninu sestru! Jmenuje se Julia a taky často spí. / Pod kůrou se někdy skrývá moudrost… a někdy taky jen kůrovec, to záleží. Taky ale patřím tady k těmhletěm, co do toho rádi zkouší rýpat / Vítání s mostem
Z p á t k y n a b ř e h
PS: Máta přežila.