Den 1 a 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15.

Den poslední – 4. 9. 2013

V Lundu se každý, kdo za sebou nenechává jednostopou trajektorii a vůni čerstvých květin z ranního trhu hovících si na kole v předním košíku, nutně cítí jako vetřelec a největší vyvrhel. S tím jsme však naštěstí dlouhodobě více než smíření, a tak jsme se jemné pleti a pečlivé nedbalé elegance se sluchátky v uších nezalekli a šli se do švédské univerzitní líhně podívat. Ovšem sluníčkovej cykloprovoz tam byl fakt příšernej – člověk se tak nějak nemoh’ ubránit pocitu, že ty kolisty produkujou a programujou nějaký speciální fordovský cyklobudky a v pravidelných intervalech je vypouští na ulici jak na dopravní hřiště. Dokonce i pekař tu s pecny jezdil na kole – v těsných džínách s několika stepfordsky dokonalými šmouhami od mouky. 😀

Nejdřív jsme chtěli hlavně záchod, ale paní v turistbyře zjevně velmi ráda kreslila prupiskou, takže když s naší mapou skončila, vypadalo to, že se máme pohybovat po soustředných kruzích. 🙂

V Lundu mají extra starou lundskou katedrálu už někdy zkraje 12. století, kterou z jedné strany obklopuje malý park. A o ten park se stará zvláštní jednotka městských technických služeb složená z jednoho vozítka s hráběmi a jednoho pěšího uhrabátora, jejichž posláním je zřejmě celý den jezdit sem a tam a uhrnovat cestičky tak, aby souhlasily s Feng-šuej japonské zahrady lundského arcibiskupa, kterému kdysi polovinu města a hlavně ty nejstylovější baráky zabavila právě univerzita, a tak se asi soustředil na menší projekty.

Studentské benefity na každém rohu.

Univerzitní budova Palaestra et Odevm (lidi, který píšou U jako V, si nezaslouží naše pochopení), což mi Google překládá jako “wrestling a Anan”. Vzhledem k tomu, že je to prý kongresové centrum, tak myslím, že překlad docela věrný. 🙂

A zatímco všichni tady jezdí na kolech (i když zrovna o tyhle by si hipster kolo neopřel)…

…proděkan pro studijní záležitosti parkuje za rohem.

Celý univerzitní areál, což se v Lundu celkem dost překrývá s velkou částí města, vypadal skvostně, katedry tu měly uprostřed zeleně v ulici Biskopsgatan (aspoň “něco” církvi nechali) svoje vlastní viktoriánské vily, ale poučený turista by měl vědět, že minimálně polovinu toho lákavého dojmu přitažlivé vzdělanosti budují přísavky “trpěných” zelených porostů, jejichž šlahouny se žádostivě vrhají k oknům, za nimiž se ono velkolepé vědění údajně asi skrývá. 😉 A druhou půlku dojmu že dělají ty cihly, viď.

V každém případě bylo podezřelé, že všichni ti šťastní studenti, kteří v družném hovoru a s vybělenými chrupy posedávali na trávnících a na schodech, vypadali přesně jak z propagačních letáků pro den otevřených dveří – dokonce byli i správně rasově a pohlavně namixovaní. Tak trochu to vyvolávalo otázku, kam schovali ty opravdové studenty. 🙂

Botanická zahrada, v jejímž jezírku jsme vyvolali další osudovou válku kvůli jabku – tentokrát mezi kachnou a okrasnými rybami.

A na závěr ten největší skvost – univerzitní knihovna, ve které bych chtěla žít.

Švédský čas však končil, a tak jsme se pustili po dálnici do Trelleborgu a těsně hodinu před odjezdem zabrzdili v přístavu.

Dostali jsme exkluzivní první místo v 13. lajně, odkud se nám skvěle vočumovalo zahánění velkých kamionových zvířat do nitra lodi.

Čekali jsme, že půjdem hned po nich, ale nakonec naši řadu nahnali kamsi dozadu a teprve tam, za lodí do Sassnitzu, se v hledáčku objevila naše roztocká…jo, bylo by to skoro dojemný, kdyby s námi nejel radioaktivní náklad a kdyby naše auto nenavedli zrovna přímo k němu. 😀

A tady, na totálně vyklidněném Baltském moři končí naše švédská anabáze, kterou si krátce po nás střihl i sám Obama. Měl tiskovku ze Švédska, právě když jsme opouštěli jeho vody. Docela se tím vysvětlilo, proč o něm v posledních dnech mluvili ve všech rádiích, jimž jsme však bohužel rozuměli právě jen “Obama”. Švédský premiér ho prý v Sýrii podpořil. Muzeum v Karlskroně bude muset předělat expozici…