A já pořád, proč jsem z toho čtení tak vystresovaná…
Na konci světa v poli, v pustině obklopené pochybnými sklady barev a laků, kam nezajíždí ani násilníci či živly úchylné a kde působí notně svéhlavé kouzlo plechové periferie, dělala jsem v jisté redakci měsíc a půl hlavní korektoslečnu. Že jsem hlavní, usoudila jsem velmi záhy z toho, že jsem tam byla vždycky sama a jediná.
Nevím, kolik toho vlastně můžu říct, protože jsem někam založila smlouvu, kterou se mnou sepsali, a nejsem si jistá, jestli tam náhodou nebyla klauzule o mlčenlivosti, jež by tam ale podle mého soudu rozhodně být měla. Read More →