Ačkoli tu okolo mně týdny stepuje víc věcí, které by se rády protancovaly do archivu, jako třeba relativní vítězství nad chocholoušem nebo osudové stěhování do Křečkárny ke klukům (s nimiž budu muset co nejdřív spáchat nějaké orgie, abych nezklamala ubytovací kancelář), nebo nový spolubydlící Raymond Gibbs Jr., dneska tomu tady bude šéfovat King Kong nazi dance a jeho zájezdová skupina.

To bylo tak, že moji němečtí elvisové (což zní mnohem ujetěji, než jak to na nich pak vypadá), kteří i seberozbředlejší srajdu dokážou přemlít a převařit na song, po kterém padesátkové americké holky z předměstí šílí jak po opraváři praček s postavou Supermana, vydali novou desku a spustili se s ní na turné. Akorátže si asi nevěřili na Slovany či co, čili se omezili akorát na svoji domovinu a hecli se pouze na mírnou zajížďku k Rakušákům, kterým doteďka nikdo neřekl, že si s tou němčinou Němci dělají prdel, a proto se tou řečí “Tywe, zkusíme schválně, jak dlouhý slovo nám ještě sežerou” pokoušejí mluvit taky. :mrgreen: Viel spaß, ja!

No každopádně jsme teda museli vyrazit za retrokunďákama až do Německa, a tak jsme si z toho udělali malý výlet, abychom konečně mrkli na belgické Bruggy, které jsou – řekněme přibližně – stejným směrem jako Norimberk, tudíž se to vyloženě hodí spojit :grin: , a pak taky proto, že do Brugg jsem chtěla už od doby, kdy tam hodnej Voldemort poslal Colina Farrella na ozdravný pobyt, a když to bylo dobré pro Farrella, co měl vředy z telefonní budky, tak proč by to nebylo dobré taky pro nás, viď. (A pak taky proto, že jsem chtěla aspoň na chvilku k moři a z Brugg je to o dost blíž než z Norimberka).

Read More →

Zas na chvíli zpátky za tre kronorem.

Den osmý – 27. 8. 2013

Za nic už jsem se nechtěla do Stockholmu vracet, jenomže Máchoplaš měl kdesi u jezera tajnou schůzku s jedním švédským bohem (ale nebyl to Thor), takže jsem byla donucena prožívat svůj vlastní turistický program. Vlezla jsem tedy mírně rozladěně do stockholmského muzea moderního umění, které se tváří jako ostrůvek vybraného vkusu, v čemž mu dost pomáhá fakt, že skutečně celý jeden městský ostrov zabírá, a vyfotila všecko, co za něco stálo, takže pokud by tohle četl někdo, kdo se tam náhodou chystá, tak už s tím rovnou může přestat. :mrgreen: Akorát jsem nějakým a každopádně fatálním způsobem dokázala minout koutek surrealistů, což jsem zjistila až za pár hodin, když jsem si z nostalgie daleko nad Stockholmem poprvé prohlížela plánek. No, není každý den Duchamp, viď.

Read More →