Tadytu jsou dvě implicitní upoutávky na dvě duchovní štace.
Byla jsem na výstavě plné vzácných fotografií vztyčených údů a odhalených zadků v různých stádiích chlupatosti. Titulky typu …sám ve velkém městě, Letní bouřka, Nadržený Karlík, Poté, Chlapec s vejci nebo Doučování ve mně vyvolávaly rozličné pestré pocity. Když to někdo vystaví v Rudolfinu, všichni kolem opatrně našlapují, aby ty penisy nevystrašili, jako když se lovec plíží k netečnému motýlu nasávajícímu šťávu nedaleko. Ale samozřejmě mimo tyto akty tam viselo taky pár jinak náramných fotek, třeba zkapalněná Madame X, Lícní kost nebo mladá Nico v skvostných robách. Akorát, já nevím, přišlo mi, že ten fotograf prostě byl úchyl.
Druhou výstavu jsem navštívila s mužem poté, co jsme celou noc strávili ve společnosti Arwenina neochvějného prsu, teplého Legolase s poetickými sklony, vrčího idola a ostatních titánů Středozemě.
Na Hradě se vzdával hold otci zakladateli. Jeden z praktických dopadů této uctivé expozice je objevný poznatek, že K Charlottě do ložnice to měl Masaryk přes šatnu, koupelnu a další šatnu. Svlíknout, namydlit, spláchnout a do pyžama. Co jste si mysleli? Zajímavé bylo taky vystavené psaní z policejního ředitelství, které pokorně prosí, zda by ctěný pan prezident mohl přestat drandit na koni klusem po silnicích pražských, neb by v tramvajové koleji mohla se zaseknout podkova. Vystavená je rovněž pohotová odpověď, že prezident drandí vždy jen s nejvyšší státnickou opatrností. Největší terno ovšem byla zpráva o zcepenění státního jezdeckého koně Hektora, kterou jsem přečetla celkem třikrát. Ne že by mě to tak rozrajtovalo, ale hemžila se vedle mě nějaká zlostná dáma, tak jsem ji chtěla trošku vychovat.
Víc nic nebude.
Čau.
