Hotovo, vymalováno, šmitec a šáteček
Po nesčetných odmlkách, vyzváněcích tónech, pokorném prošení, přemlouvání a diplomatických peripetiích jsem byla připuštěna ke zkoušce. Když mě včera obsáhl tento dramatický vývoj událostí, měla jsem radost, že konec se blíží. Že přijde a nebude sám. Dnes ráno nadšení trpělo na ošklivé sny, avšak pozitivním se jevilo, že jsem zaspala a tudíž neměla čas vzpomenout si na nervozitu.
Bylo nás pět. Spolužačka ze základky, tři vdané paní, včetně rozklepané kadeřnice, která hrůzou probděla celou noc, a já. Šla jsem jako první.
Hotovo bylo jaksi podezřele brzy, pročež jsem se nepřítomně zahloubala do jisté zapeklité situace na modelové křižovatce. K mému stanovišti se přiblížil sám komisař a protože má rád ženy, vtáhla jsem ho do hlubokomyslné debaty nad vzájemnými vztahy mého aktuálního, zeleného odbočujícího, žlutého zmateného a druhého zeleného překážejícího vozidla. Chvíli na mě hleděl jako na blázna, ale vzápětí se ukázalo, že mám opět pravdu. 😉
Na jízdy jsem se vyloženě třásla, neb mě řízení baví, uspokojuje a přináší nevšední zážitky. Posledních několik zatáček a tolik příjemné otáčení volantem, poslední stopka a střízlivý rozjezd, poslední kočičí hlavy a na parkoviště. Syrový titul ‘řidička’ si teď pár dní pobude na výsluní, oschne a rozkouká se. Pak ho zařadím do čestné složky přízvisek mezi ostatní tajné zbraně.
Read More →