nakazena

Den druhý – 16. 9. 2014

Jak můžete vidět na fotografii, v Helsinkách se to přímo hemží extrovní nordickou rasou. I když vedlejším efektem tohoto rasově homogenního křížení zřejmě je, že někteří její jedinci zároveň připomínají Karlíkův oblíbený horor o nakažených. :D (Mimochodem napůl nemocný Machoš nevypadal o moc líp.) Ale i tak jsou Helsinky happi a snaží se moc nemyslet na to, že jim tu pořádné hlavní město zavedli až Rusáci, aby to neměli na dlouhé lokte z Petrohradu, když už se rozhodli v napoleonské rozjařenosti Finsko zkonfiskovat. :)

Dokonce bych řekla, že v pomyslném souboji skandinávských metropolí o největší X faktor Helsinky poráží Stockholm na hlavu Birgera jarla a Oslo se drží v čele jen tak tak pouze dík Vigelandovým penisům, Oslopassu, který v našich světech zlidověl, a své všeobecné ujetosti. (PS: M. jako porotce sice fandil právě Stockholmu, ale v reklamní pauze jsem mu vysvětlila, že Helsinky alias Helsingfors, jak říkají oni Švédové, na rozdíl od Stockholmu za tu relativně krátkou dobu, co je někdo bere vážně, nestihly zasmrádnout, takže to pak taky pochopil).

Read More →

dalnice

Dny první: 12. – 14. 9. 2014

Pro vykreslení toho, jak se dokážou věci lavinovitě srát, když stojíte pod dostatečně vysokým kopcem, bych uvedla, že ještě v pátek v půl sedmé večer, kdy už jsme původně tak trochu plánovali mít polský nebo aspoň pohraniční vítr ve vlasech, jsme přebookovávali lístek na trajekt kvůli změně SPZky. V Česku už ale od šesti měli padla, takže jsme zkusili anglickou operátorku, která ke svému vlastnímu vzteku musela brát v potaz nultý poledník. Za pět minut osm jme v Alze ochmatávali vytipovanou navigaci, což byl z různých důvodů rovněž nečekaný bod programu, akorát že to, že mezi evropskými zeměmi v ní chybělo zrovna Finsko, jsme na rozdíl od přezíravého alzamana odmítli chápat jako “prostě demo do showroomu neasi, v krabici ze skladu budou mapy beztak komplet, jo a kdyby náhodou ne, dycky to můžete reklamovat, že jo”. Poněvadž takový luxus jsme že jo zrovna neměli a a poněvadž v Tallinnu bychom takovou navigaci mohli leda tak hodit baltským rybám na cestu do teplých krajin, za minutu osm jsme nakonec zaplatili navigaci úplně jinou, samozřejmě mnohem dražší, jejíž Velký bratr ale prokazatelně dohlížel i na Finsko (asi ruská produkce), a někdy v deset večer se z posledních sil konečně vysunuli z Prahy.

Read More →

Den 1 a 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8.

Den devátý – 28. 8. 2013

Druhý den jsme se před polednem vzbudili kdesi v rezervaci na rozeklaném pobřeží, kam nás v noci dovedla bdící Machostřelka, ale skrz svoji vlastní noční paracetamolovou jízdu o tom místě nedokážu ani teď říct nic moc bližšího. :) Akorát že jsme byli někde mezi nebem, zemí, pevninou, Gulfem od Bottenů a Uppsalou a Gävlí, kterou jsem si hned trochu tajně přejmenovala na Davli.

Read More →

Byly to skoro tři hrozné měsíce expandující paralýzy bez vlastního stroje. Když vykrátím “mírně” nepříjemné souvislosti, po asi dvou měsících slizký prodejce konečně zavrněl, že to asi posral, že v tom má bordel jak v magickém black boxu a že není schopný včas znova přilepit roh, který sám! urazil během první reklamace, a pak bolestně úpěje vytlačil místo opraveného čtyřrohého notebooku původní vklad. Další pekelný měsíc ale probíhalo prohrabávání tragických nabídek a hledání solidního náhradníka pod mnohovrstevnatým nánosem laciných černých plastů, ošklivých, nebo spíš neexistujících designů, inteláckých grafických karet a displejů vyrobených z mnoha obřích palců. Už při vybírání předchůdce před dvěma roky to byla strašná bída, ale pak z té temnoty vystoupil jak anděl v oparu můj bílý zázrak, jediným zášlehem nás spojila osudová emocionální pouta a bylo vybráno. Teď se ale výrobci asi komplet rozhodli, že lidi už chtějí žrát jenom ohryzaný jabka nebo co, a místo normálních strojů se vrhli na výrobu infantilních tabletů. Smiřovala jsem se několikrát s tím, že tuhletu ochromující bezprizornost ukončím a budu další dva roky koukat na hnusný notebook, ale jinak to bude třeba fungovat, ale furt jsem se s tím nesmířila dost. My lidé, kteří potřebujeme své stroje bezpodmínečně milovat a teprve pak jim odpouštět nedokonalosti, které vyhřeznou na povrch dennodenním soužitím, s tímhle máme obecně dost problém. Ve válce strojů se ale přesto zuby nehty velmi dlouho držel nevkusný Dell hřešící na svůj extra servis. V jednu chvíli se dokonce vrátil do hry můj původní přístroj, který se v logické slevě znova zjevil k prodeji v sekci jetého zboží, jenže protože to byl fakt zázrak, nějaký hnusný stalker mě u něj předběhl. Doufám, že mu ten fejkově přilepený roh brzo upadne.

Až při druhé návštěvě stejného šourůmu tam na mě čekal s rozevřeným displejem on. Posledněposlední kus s dokonalými parametry, takový větší sešit s rozlišením, jaké trumfne i výhled skrz umyté okno. Se slevou, která s podporou sponzora udělala koupěschopnou i z chudobné pracující studentky. A s buržoazním dotykovým ovládáním. :mrgreen:

Nejdřív ale bylo samozřejmě nutné prostředí deratizovat a zbavit se všech rokokových zvráceností diblíkovitého Windowsu 8, co jsou otravnější než ucpaný odpad.

Po zelené a bílé etapě se tak nyní nad mým qwertz životem rozsvítila éra večerní, ledově námořnické modře. :cool:

rychlost-20

Den šestý – 25. 8.

Předchozí příspěvek jsem ukončila sice idylicky, protože mě k tomu svedl zákeřný ölandský západ slunce, ale mírně nepříjemným faktem bylo a je, že jsme se ještě v jednu ráno, pochopitelně v totální tmě, motali po rozcupovaném pobřeží, na mapě už dávno vysoko nad ostrovem, a hledali spací místo, kde by nás ráno nepřejel trajekt nebo nevylovil nedočkavý rybář. Tuhle fázi našich výletů obzvlášť nesnáším, poněvadž obvykle spočívá v tom, že muž najde a identifikuje asi tak 10 spacích míst do hodiny, z nichž 99 procent z naprosto racionálních důvodů našim potřebám nevyhovuje, což on dobře ví, ale zkouší, jestli na to přijdu taky. :mrgreen: Samozřejmě na to vždycky přijdu a nebojím se to říct, což mě ovšem staví do velmi nevděčné pozice toho, kdo si furt vymýšlí a nic se mu nezdá. :twisted:

Btw, to jedno procento bývá obvykle někde u kontejnerů / u odstaveného vraku, který se velmi přesvědčivě tváří, že si pro něj každou chvíli přijde nějaký odstavený…lidský vrak.

Asi tak o hromadu nafty lehčí jsme se teda nakonec asi na desátý pokus ustájili, a to na skále kdesi za Klintemalou, díky čemuž vlastně vůbec mohl další den začít.

Read More →

dsc_0889b

Zátiší s mrtvolou v pytli opodál. Vyhřezlé dno společnosti. Všudypřítomné bahno, které tě stáhne s sebou do pekel. Všudypřítomné prorezlé tetanové cedule vyhrožující smrtí na dalším kroku. Země vybrakovaná až na kost. Kapky krve perlící se na větvích…

dsc_0879b

To je typická kapitalistická Amerika. :cool:

Chyběl akorát Vinnetou a ostrakizovaný Old Surehand.