karneval-nahled

Do Bergenu to bylo přes dva velké mosty. Zpátky to bylo obvykle dál – ke dvěma mostům se přidala zácpa. V hlavním městě norského deště jsme byli za celý náš pobyt čtyřikrát, navíc jsme staré bergenské nábřeží i archivní sudy na ryby v muzeu hanzy vychovaně obdivovali už před sedmi lety při naší první výpravě do Skandinávie, ale stejně mám pocit, že jsem si ho vůbec neužila. Je tak krásné, skvělé a stylové – a plné značkových pláštěnek.

Jedna z našich prvních cest do Bergenu byla za uměním. (Ta úplně první vedla do obchodu s gumáky.) Velice jsem si přála navštívit Bergen Kunsthall, zdejší centrum moderního umění. Chtěla jsem tam za každou cenu, bez ohledu na to, co zrovna vystavují, protože jsem si představovala, že to určitě bude něco skvělého, takže jsme vyrazili, aniž bychom předem třeba na webu studovali, co na nás uvnitř čeká. Podle mojí zkušenosti je totiž moment překvapení důležitou součástí interakce diváka s vystavenými díly a skvěle umocňuje celkový zážitek.

Read More →

mužíček

Den pátý – 24. 8.

Příruční švédský ostrov Öland nadnášený Baltem a už čtyřicet let přivázaný ke kalmarské pevnině šestikilometrovým mostem se dostal na náš VIP itinerář mezi prvními, a to hlavně díky pánovi, který se na tenhle ostrov dlouhodobě specializuje, vlastnoručně vyšlehává mlhu, do které ho pro lepší dramatický dojem halí, a nechává po něm svobodně pobíhat stáda všelijakých svých oblíbených ujetých magorů, zákeřných zabijáků, přízraků veskrze temné minulosti a developerů.

Ve skutečnosti je to ale spíš takový Neverland ovečky Shaun, protože ovce jsou tu podle mých statistických pozorování zdaleka nejrozšířenějším etnikem a dík svému majoritnímu postavení si tu solidně vyhazují z kopýtka. 😉 Z praktického hlediska je ale asi přece jen furt lepší potkat v pátek večer na tahu rozpařenou ovci než rozpařeného zabijáka, protože je známá věc, že ovcím postrádajícím opoziční palec se mezi paznehty drží vražedný nůž hůř, takže jsme se s nimi jako s domorodým inventářem nakonec docela rádi smířili. Ale popořádku.

Read More →

pláž

Den třetí – 22. 8.

Ráno jsme se zase vzbudili u té slavné bezbřehé švédské pláže, kterou měly vlny pořád víceméně samy pro sebe – jako uprostřed předešlé náměsíčné noci. Teprv s přibývajícmi hodinami obtisklo tu a tam nějaké to venčené psisko svoji tlapu do mokrého písku a nějaký ten nesmělý a velmi oblečený potenciální plavec se obezřetně vynořil z vysoké trávy a větřil sůl jak srnka u krmelce, ale podvodní stopy zalité lagunou říkaly dost jasně, kdo tady tomu velí. 😎

stopy

Muž mě děsně štval, protože se válel kdesi mezi stromy u odpadkáče jak opilej mýval a vůbec se mnou nechtěl nasávat svět. 👿 Šla jsem teda na pláž nejdřív rozjímat sama, tudíž se ke mně okamžitě jak mýval k láhvi od džusu přilepil, protože co kdybych náhodou nasála něco důležitého, viď. 🙂

Read More →

vikingové

Po necelých dvou letech od legendární výpravy do norské země rozežrané fjordy a napadené soustavně se snášejícími dravými lijáky jsme se s Máchomužem usnesli, že je na čase znovu se zanořit do bohatých skandinávských vod a vylovit si nějaký “pěkný zážitek”™. Dlouho byli sice jako hostitelé s potenciálem ve hře i hrdí Skotové nebo samorostlí Normanďané (v nichž možná ještě crčí trochu vikingské krve, i když pořádně zředěné různými nedobrými evropskými vlivy), ale nakonec nás nekompromisně přemohla naše vlastní drsná srdce, která to očividně táhlo na severosever a taky k opravdovým Vikingům, a kromě toho též Stena Lajna se svou ultimátní nabídkou švédských trajektů. 😉

Švédsko musí milovat všichni ti, co jsou hotoví z šutrů – obzvlášť z těch s patinou, u kterých je relativně šance, že na něj někdy mákl nějaký ten Viking nebo ho spořádaně občůral jeho mořský vlk. Ve Švédsku mají všechny tyhle šutráky perfektně zmapované a zkatalogizované, takže Vám neujde jediný zkamenělý troll. Spíš má člověk občas pocit, že si Švédové oháčkovali legendami i kameny, co se jim za bouře jednou prostě přivalily na zahradu. :mrgreen: Ale k tomu se dostanu až později.

Kromě milovníků šutrů si tam ovšem užijou i nadšenci do lodí, kormidel a všech dalších lodních featurek líznutých mořskou solí. Švédové jsou loděmi posedlí – asi jako každý národ, kterému to na vodě dycky celkem šlo (líp než na suchu) a který si proto jako správný furiant schválně stavěl svoje města na ostrovech a nejvíc si to dával. Kromě toho, že si nechávají statisíce lodí v přístavech okopávat vlnami nebo vyzvedávají ze dna přístavů vraky těch, co jim je vlny prokoply, a pak na ně nábožně zírají (viz Vasamuseet), si lodičky zastrkávají taky třeba za okna místo květináčů. A když jim ani to nestačí, nechají občas kus fejkové přídě trčet ze štítu domu do ulice místo vlajky.

A pak taky Švédsko musí zbožňovat ti, co milujou Ikeu (ale o tom už vyprávěla Entropa blahé europaměti), na jejíž megastóry u cest odkazují extra výstražné oranžované ukazatele, které v ostatním světě signalizují třeba dopravní objížďky, a samozřejmě osudové Háemko. Hennes & Mauritz dnů našeho života se zrodili kdysi právě tady, na březích jezera Mälaren, a ve Stockholmu dneska okupují celou jednu ulici.

Každý si tam prostě najde něco. A co všechno jsme si v zemi U Tří korun, která nám kdysi vyrabovala sejfy a které jsme o pár století později nadělili Rachnu kachnu, našli my dva, o tom bude, doufejme, následující mnohadílné vyprávění. :mrgreen:

Provedli jsme s úspěchem výpravu do bouřící země plné mluvící, křičící, ba i té tiché vody, co jen mele, hyperbludného kamene a “pohostinných introvertů”™. 😎 Defaultní idea, že jen Máchomuž a já společně naleptáme nějaký poutavý kraj, byla nastavena již před časem, měnil se pouze cíl k zaměření. Několik měsíců jím byl Island, toliko země kouzel a skřítků, avšak posléze ho jaksi nekontrolovaně nahradil zkroušený zelený diamant Irsko, pročež jsem se začetla do Joyceových Dubliňanů, abych se připravila na setkání s původním obyvatelstvem. Ovšem docela nakonec jsme se takřka spontánně rozjeli do promočené země k divokým hrdým Norům, na které jsou všechny behaviorální příručky, včetně knihy Lonely Planet se speciální vazbou pro extrémní namáhání, nekonečně krátké, a obrazy některých domorodých postav, s nimiž jsme se v chuchvalcích mlhy a prověšených mraků střetli, byste spíš našli ve scénáři k temnotemnému hororu, v němž bude vystupovat hned několik výtečných žánrových zabijáků. 🙂

Pojďme si to ale říct a ukázat pěkně popořádku. Read More →