Včera v práci mi batoh odskočil na klávesnici a zmáčkl tlačítka, co dohromady převrací obrazovku vzhůru nohama. Ani jsem netušila, že nosím na zádech mistrného komentátora. I když má pusu na zip.

Na tuhle píseň trénujem’ každou hodinu piruety. Pořád dokola. Název to není původní, jen taková spontánní asociace. 🙂 Nicméně za ten víc než rok, co ji nenávidím, protože už její první tóny mi pokaždé, spolehlivě jak hořící maják, signalizují, že nejpozději za čtyři minuty se mi hlava bude chtít vymotat z hlavy, mi už nějak definitivně prosákla do ucha (a rozleptala mi tam kovadlinku). Tady je, hvězda všech zatnutých hrudí: Airy Hell.

Křikův klub sucks. Bylo to jako zážitek z páchnoucí temné sluje, v jejímž středu stál rozpálený kotel s vařícím se soumyslím (tj. prostě vařícími se mozky) uvnitř a kolem jejíž stěn se místo umělecké tapety táhla šňůra s navěšenými skalpy. Po chvíli jsem se přestala snažit uvěřit, že ten blemcavý sliz, kterým nás ládoval, by třeba mohlo být jen obyčejné jedlé želé. Protože po želé nezvracím. Formuluji rezignaci.

protože mladej má neštovice. či co. tentokrát jsem se nechala pohltit příběhem. příště v 9:30! ××× intervence spočívá ve vyčkávání. ××× dnes jsem vás chtěl všechny tak trochu uchopit. ××× burger v podpalubí. kuřecí hlavy. ××× Křiklanův klub. budu prý bořit paradigma. ××× strčit si prst do textu. it’s bigger. kiri kiri kiri. hmota je dutá. ××× zombí aerobik. Shorty George, Tacky Annie a Janek Dlouhé Bidlo. ženské domovy. ××× nahý rimbaud v posteli. čte. kritického průvodce reformou. erotická čelenka. verléni chrápou.

Kokotice užírá píci Vašemu dobytku
hubte ji usilovně a všude!
Nic nezastaví vítězný postup traktoru

Všem odběratelům koksu:
V kraji bílého ušlechtilého prasete
Trvalé deště vyhubily ponravy
Zachraňte řepná pole před nosatci!

Inventarisace lesů
Cement 1947: 133.4%
Výdej pokrutinových šrotů
a pokrutin

Předpoklady úspěchů
v inseminaci prasat:
Jarní potřeba semen
uspokojena

Předplatné se platí předem.

(In Rolnická poetika)

Při útěku zpod obří horoucí skleněné poklice, za říčkou s rezavým tankem na prameni, uprostřed mutující betakrajiny, s plechovkou červů naložených do cukru, navštívili jsme Zemi tisíce vybagrovaných jezer.

V době, kdy jsme ještě netušili, že druhé jezero je Labutí rybník, nás u druhého jezera přepadlo stádo…labutí. Nejprv připlula jen rodička vejcokladka s šedivými obludkami, posléze se přičeřil i labutí fotřík. I na ptáky dost ohavný druh, tyhlety zmalované husy. Sviňští dospělci na nás pokrytecky syčeli, přestože my jsme museli krmit jejich pět hladových krků, které naškubaný jetel požíraly jako pojízdná sklízecí mlátička. Potom je sice všechny zahnaly sympatičtější, opravdově nepřátelské kachničky, ale když už jsem věděla, jací ptáci tady prdí do vody, nechtělo se mi tu zaprdět s nimi.

Nakonec jsme zabrali poslední, lidmi a ostatním kejhavým ptactvem nezanesený rybník, na jehož dnu se podle mého odhadu sice taky skrýval nějaký ten tank, ale nechtěla jsem být moc velký vymyšlok, a to hlavně proto, že už došly vodní plochy, a tak jsem místo odsouhlasila. Rybky tu pod hladinou upřímně lapaly po dechu a o kus dál, tam, kde křoviska a divoká uranová tráva náhle končila a zpoza demarkační čáry chemického postřiku zle zahlížela na zdegenerovaný golfí porost, se čas od času zahemžila vozítka zombíků s holemi. Mezi oběma světy v dojemně oploceném čtverci stál mimózní sloup s ampliónem, patrně jedna z opuštěných kót Svobodné Evropy. Později mě ovšem ještě napadlo, že amplion možná slouží ke svolávání míčkomrskačů do erární klubové vývařovny. Nemohla jsem tuto teorii ověřit, jelikož je léto a to se nevaří.

Uprostřed toho božího světa cosi chrochtlo a z trubky skryté v břehu vytryskl mohutný proud vody k občerstvení místních ryb. Mohutný byl tak, že se záhy osvědčil jako trenažér na práci s koňským penisem. Neviditelnému porybnému se ale časem přestalo zamlouvat, že si tu beztrestně a zdarma honíme vodu, a tak proud zalezl zpátky do trubky a už ani neukápl.

A tak jsme se šli konečně koupat, v zapůjčeném tyrkysu a mazlivých vodních blivajzích. A četli jsme knížku, ve které mrzlo. A bylo to hezké, dokud si muž nezačal zkoušet mé volánkové tričko a nekousl ho nějaký hmyzák homofob. Ale vlastně i pak. 🙂

Ráda bych, aby bylo někde zaznamenáno, že jsem od své potenciální tchýňky dostala ten velmi pravděpodobně zatím vůbec nejvíc sexy kus oblečení, jaký jsem kdy měla na sobě. No kdo z vás to má? :mrgreen:

moc šťastně se však netvářím
mám pod nohama další klacek
s hvězdičkou křížek v diáři
– blíž ke smrti než ke stáří
blíž do rakve než do kolébky
blíž rozpadu než srůstu lebky
však o to blíže úniku…
je život v skutku “unikum”?!
snad nebude jich probůh více?
mně stačí jeden – zlá lasice
v mém pobořeném kurníku!

J. H. Krchovský

Kdy jindy, když ne dnes. Páchlo to právě tak chmurně, jak tady píše krchov, ale pak jsem od muže dostala 2D spermii a náhradní koule (cizí pochopitelně, když on sám v prašné dálce klátí ovce a nazgůly) a hlavně hru vhodnou pro lidi od tří let, imaginárního králíka a lesklé úplatky z Donžonu. Ve sprše mi natekla do hlavy rozmilá analogie s Krakenem k použití do bakulářky a k dovršení všeho mi pan Občasník, kterého jsem si tajně nominovala na alternativního konzultanta, napsal, že mířím správným směrem! Taky ale mě dnes přepadlo, zrovna když mi v říši divů přála Alenka, že se toho pod zastřešující všechno nejlepší možná nikdy nemuselo vejít tolik jako letos. Snad teda ta střecha hned nezrezne a nezačne do coolničky, kde průběžně tesám perly, zatýkat. :mrgreen:

Načala jsem druhou konzervu instantní krmě. Bylo by príma ztratit aspoň na chvilku o těch počtech tak precizní přehled, aby jeden třeba moh’ být potom překvapenej. Jedna konzerva mi vystačí přesně na měsíc. Na dva příští mám tedy vitamíny jisté. Snad. Pakliže mi někdo nevyrabuje špajzku. Přitom jsem té břečky ale měla dost už po týdnu. Zvlášť v kombinaci s nepříjemnými adrenalinovými drinky je to extrovní blivajz. Jenže když ono se to samo nesní a nevypije, ono si to musí někdo sežrat, aby se to posléze jaksi dalo spláchnout.

Navíc…tu stejně nic jiného není.

Taky bych se vešla do osmi panelů a ještě by mi jeden nejspíš zbyl na nervózní kachličky ve sprše. Signál spěje na okraj Zeměplochy se zpožděním, kdo by to čekal. Je to jak chtít se kamarádit s hromem, když jste blesk. Na mapě globalizované vesnice stojím já na kupce hnoje u božích muk uprostřed všeobjímajícího rozoraného pole.

Se střídavým sukcesem pronásleduji kubánbrejky i bakulářku. Jenom rozcvičky a protažení bývají bolavé. Dneska jsem dělala normostrany aspoň v bazénu – jeden a půl bazénu na jeden bazén pána od vedlejší lajny. Pak šel pán radši aquabelit. A když se nakonec vynořil i se svým kytovčím podvozkem, moje sebevědomé normostrany se smrskly zase na odstavce.